====== METODICKÝ DEN NA JINDŘIŠKÁCH 17. 11. 2015 ======
//Nastal podzim a já byla odhodlaná zúčastnit se konečně jedné z letošních oddílových akcí. Byla jsem odhodlaná natolik, že i mé zaječí úmysly – touha strávit pár dní na chalupě – odvál mrazivý listopadový vítr daleko za hory a doly. Tolik jsem se těšila na vyhlášený metodický den pod vedením zdatného horolezce Pumpy! Těšila jsem se nejen například na opakování uzlů, které bych už měla umět uvázat i o půlnoci s vypíchnutým okem nebo amputovanou rukou, ale těšila jsem se hlavně na ostatní lidičky z oddílu. Protože, jestli jsem se kdy kvůli něčemu (více méně) hrdě hlásila k našemu HO, pak to bylo kvůli lidem.//


Už v průběhu pracovního týdne bylo jasné, že bude o víkendu hnusně. Ne, jinak, že bude na půlku listopadu vlastně úplně normálně, jen trochu větrněji. Nedělní akce tak byla vzhledem k průtrži mračen přesunuta na úterý a my se namísto toho s kamarádem jali znásilňovat jednu z mnoha pražských překližek. Snad kvůli tomu počasí nám to náramně sedlo a vydrželi jsme tam přes tři hodiny... Večer jsem se zase těšila, že na metodické okénko na Jindřiškách snad konečně dojde ve slavný den, plný pokory a poučení (bohužel, stále ne pro všechny), tedy pozítří, 17. listopadu. A tak se i stalo.

{{ :articles:img_0214.jpg?300|Pumpa dobírán Míšou pomocí půlloďáku}}

S hrůzou v úterý ráno zjišťuji, že už zase chč..., pardon, prší. Ještě v šest píšu Pumpovi, jestli to neruší. A prý že ne, že tam neprší. Za dvě hodiny už vysedám z rychlíku v Hořovicích a přichází – hádejte co – zase chc...c! Trvá snad půl hodiny, vlastně, dokud mě Pumpa nenabere. Jedeme někam do lesa. Jsem tu poprvé. Pořád něco padá. A moje kalhoty to nejsou. Střídavě liják, střídavě mžení a pak dokonce občas i fleky modré oblohy. Zkrátka trošku apríl, spíš než listopad. Každopádně, Pumpa rozdmýchává pod skálou oheň, zatímco na skále už hoří něčí jiný. Když vyfuním nahoru, můj zrak uzří téměř nemožné – Urboše s Jirkou! Já je neviděla asi dvě stě let! A tak bez ohledu na počasí cítím šílenou dávku satisfakce za to, že se akce v tomhle počasí vůbec účastním. Hodnou chvíli jsme tu ve čtyřech, slaňujeme s prusíkem, vážeme uzly, blokujeme jistítka a děláme na laně jednu věc, kterou tady nemůžu publikovat, aby si ten termín někdo nevyložil špatně. Kluci se také dokonce hodnou chvíli pokouší obhájit používání osmy k jištění s tím, že se prostě jednodušeji zamyká než lano v kýblu.

Nakonec se akce účastní šest, slovy Š E S T lidiček, včetně Pumpy. Trošku ostuda. Na to jak se všichni vždycky tváří hrozně drsně, jak lezou v kdovíjakých hnusných podmínkách, tak mi přijde dost smutné, že asi právě kvůli nepříjemným povětrnostním podmínkám nebyla účast vyšší. Jestliže je nás v oddíle víc jak stovka, pak to nechápu...

Velké díky patří Pumpovi za trpělivost a vedení! Díky taky všem ostatním, co přišli! Bylo to skvělé (a zásluhu na tom bezesporu neměla jenom moje brutální citronáda)!!!

Hore zdar!

[[https://plus.google.com/u/0/photos/118013053261518024283/albums/6220043165061046001|Fotky ZDE]]

 --- //[[BlanulePechacova@seznam.cz|Blanka Pechačová]] 2015/11/22 21:33//