Toto je starší verze dokumentu!


Ádr

Nedávno mě Jirka vytáhnul do Ádru, prý pojeď, nevadí, že lezeš h…o. Zprvu se mi moc nechtělo, je to daleko, spousta peněz za benzín, když se jede s celou rodinou. Jet na jeden den mi nedovolí mé svědomí (uhlíkoá stopa). Jet na víc dní bez rodiny nechci. Celé váhání rozetnul Dan, který jel i s dětma. Byla to bomba. Počasí vyšlo na jedničku, potkal jsem spoustu známých tváří a příjemně se naladil na Ostaš. Nakonec padla i vež na prvním a já si zase uvědomil, v čem jsou písky tak senzační.
Asi tím vším dohromady, spaní v horolezeckém kempu, večerní pařba s muzikou a machrování u piva. Těžko hledat dobrodružnější výstupy, než se dají poslouchat právě v lezecké hospodě. Ráno nás pak tahá slunce ze stanu (mě teda děti z postele penzionu – Matěj byl nemocen). Snídaně v trávě. Při výběru dnešní oblasti se už ramena trochu shrbila. A pak se vyráží, všichni společně k myší díře a dál do skal. Kluci jdou stavěním na Kata. Zní to famózně. Pod skalou se řadí tři urostlí borci, další dva na jejich ramena, a pak přijde mistr. Opatrně se vyplíží po jejich zádech až tam vysoko k prvnímu chytu, zbývá mu asi 4 metry k prvnímu jištění. Obdiv! My máme doporučeného Vinetoua. Cesta k němu je tak akorát, aby děti cesta bavila a zároveň se pěkně unavily. Zděnka přebírá roli pečovatelky.
A mě s Danem chytá touha dobyvatele. Prohlížíme naše šance, pěkně ze země: „Dole spárou, výše komínem na balkón ke 2. Kruhu cesty číslo 2. Dále šikmo vlevo (kruh) a stavěním na vrchol.“ Začátek je jasný a vypadá ok, ovšem balkony už jsou tam dva, vpravo i vlevo, zbytek vidět není. Vzpomínám na legendárního Bloudila… A jdu na to. Spára není vůbec lehká, ale konečně jsem u erární smyce. No, baťoh by udržela. Ale mě neuklidnila. Musím se uklidnit sám. Opakuji si, že je to položené a lehké. Pomalu se sunu výš, jde to. Konečně dávám tutovou smyčku. Kousek výš a jsem v komínu – „Z toho se nedá vypadnout!“ Ven asi ne, ale vnitřkem by šlo letět slušně. A smyčka už je zase 10m pode mnou. Mám sucho v krku. Právě tohle sucho je na písku asi to nejlepší – maximální soustředění. Teď a tady, nic víc. Dávám hodinky, finální překrok a jsem na balkóně. Při pohledu na rajbas nade mnou doufám, že Dan si dá druhou délku. A vím proč! Dan chvíli nadává, přešlapuje a nakonec v pokřiku Tarzana dobývá vrchol. A že je o co stát! Třeseme si rukou na vrcholu parádní 35m vysoké věže. Jezero jako na dlani. Slunce svítí, a svět nám leží u nohou.

Hore zdar, Adam

PS Berte to jako takové lákadlo na písek, kdo tam nebyl, měl by si to zkusit. Je to fakt výjimečné! Určitě pojedu ještě v červnu buď do Ostrova, nebo do Příhraz, kdyby se chtěl někdo připojit, jste srdečně zváni. No a na Ostaš, to je asi nejlepší akce naší sezóny, tu si nenechte ujít.

 
Nahoru
adr_adam.1339568143.txt.gz · Poslední úprava: 2012/06/13 06:15 autor: Daniel Veleba
 
 
CC Attribution-Noncommercial-Share Alike 4.0 International
chimeric.de = chi`s home Valid CSS Driven by DokuWiki do yourself a favour and use a real browser - get firefox!! Recent changes RSS feed Valid XHTML 1.0