Rozdíly
Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.
| Obě strany předchozí revize Předchozí verze | Následující verze Obě strany příští revize | ||
|
articles:2011-07-anniviers [2011/07/31 14:07] Filip Trojan faktografie |
articles:2011-07-anniviers [2011/07/31 14:19] Filip Trojan obrazky |
||
|---|---|---|---|
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
| Lákaly nás vrcholy Zinalrothorn (4221m), Obergabelhorn (4063m) a Grand Cornier (3962m). Tomuto údolí kralují ještě vrcholy Dent Blanche (4357m) a Weisshorn (4506m), ale člověk holt nemůže chtít všechno. | Lákaly nás vrcholy Zinalrothorn (4221m), Obergabelhorn (4063m) a Grand Cornier (3962m). Tomuto údolí kralují ještě vrcholy Dent Blanche (4357m) a Weisshorn (4506m), ale člověk holt nemůže chtít všechno. | ||
| + | |||
| + | {{:articles:petrvalenta_dentblanche.jpg?400|Dent Blanche}} | ||
| Nedělní odjezd plánovaný na 18:00 se nám trošku protáhl (kdo už někdy nabíral Adama, tak ví, o čem je řeč), ale nakonec jsme v 18:30 vyrazili po dálnici směrem do Švýcarska. Předpověď počasí byla plná dramatických proměn, takže jsme řekli že prostě uvidíme. | Nedělní odjezd plánovaný na 18:00 se nám trošku protáhl (kdo už někdy nabíral Adama, tak ví, o čem je řeč), ale nakonec jsme v 18:30 vyrazili po dálnici směrem do Švýcarska. Předpověď počasí byla plná dramatických proměn, takže jsme řekli že prostě uvidíme. | ||
| Řádek 12: | Řádek 14: | ||
| Cesta vedla po boční moréně ledovce a já jsem žasnul, jak mohutný kdysi byl. Vzhledem k naší důsledné tréninkové přípravě a výtečné fyzické kondici jsme během chvíle vyběhli (doplazili se) až k chatě do výšky 2825m. Když jsme se dostatečně vydýchali, vzali jsme naše těžké batohy a našli jsme si nad chatou (mimo její dohled) úkryt pod plochým balvanem, kde byl příjemný stín chránící před palčivým sluncem. Navařili jsme nějaké jídlo a zbytek dne jsme strávili rozpravami. V podvečer jsme se přemístili ještě výše pod ledovec, kde jsme našli parádní místa pro nocleh pod širákem (zhruba vodorovné skalní police), asi 2980m. Zalehli jsme do spacáků s plánem vstávat v 6:00 ráno a být na ledovci první. | Cesta vedla po boční moréně ledovce a já jsem žasnul, jak mohutný kdysi byl. Vzhledem k naší důsledné tréninkové přípravě a výtečné fyzické kondici jsme během chvíle vyběhli (doplazili se) až k chatě do výšky 2825m. Když jsme se dostatečně vydýchali, vzali jsme naše těžké batohy a našli jsme si nad chatou (mimo její dohled) úkryt pod plochým balvanem, kde byl příjemný stín chránící před palčivým sluncem. Navařili jsme nějaké jídlo a zbytek dne jsme strávili rozpravami. V podvečer jsme se přemístili ještě výše pod ledovec, kde jsme našli parádní místa pro nocleh pod širákem (zhruba vodorovné skalní police), asi 2980m. Zalehli jsme do spacáků s plánem vstávat v 6:00 ráno a být na ledovci první. | ||
| + | |||
| + | {{:articles:img_0011.jpg_400.jpg?700|}} | ||
| V úterý ráno nás probudili kolem procházející horolezci - asi nebudeme první. No, aspoň jsme nebyli poslední. Adam byl pěkně naštvanej, ale my ostatní jsme byli v klidu. Bleskově jsme se nasnídali. Nasadil jsem svoje turistické mačky z půjčovny a už jsme postupovali husím pochodem po ledovci. Cesta byla v pohodě, ale mačky mi nějak nedržely na botách a musel jsem je dotahovat. Problém byl v nastavení jejich délky, což se bohužel nedalo na ledovci vyřešit, tak jsem se musel po zbytek dne smířit s velmi nepříjemným problémem. Výtečné počasí nás však posilovalo na duchu a tak jsme se brzo dostali až na hřeben do výšku 3400m, kde se nám otevřely výhledy do údolí Val de Zinal směrem na Weisshorn, Zinalrothorn a Obergabelhorn - prostě úžasné. Výstupová trasa na Zinalrothorn (náš příští cíl) vypadala opravdu hrozivě, což připustili i ti nejlepší z nás. | V úterý ráno nás probudili kolem procházející horolezci - asi nebudeme první. No, aspoň jsme nebyli poslední. Adam byl pěkně naštvanej, ale my ostatní jsme byli v klidu. Bleskově jsme se nasnídali. Nasadil jsem svoje turistické mačky z půjčovny a už jsme postupovali husím pochodem po ledovci. Cesta byla v pohodě, ale mačky mi nějak nedržely na botách a musel jsem je dotahovat. Problém byl v nastavení jejich délky, což se bohužel nedalo na ledovci vyřešit, tak jsem se musel po zbytek dne smířit s velmi nepříjemným problémem. Výtečné počasí nás však posilovalo na duchu a tak jsme se brzo dostali až na hřeben do výšku 3400m, kde se nám otevřely výhledy do údolí Val de Zinal směrem na Weisshorn, Zinalrothorn a Obergabelhorn - prostě úžasné. Výstupová trasa na Zinalrothorn (náš příští cíl) vypadala opravdu hrozivě, což připustili i ti nejlepší z nás. | ||
| + | |||
| + | {{:articles:petrvalenta_grandcornier.jpg?700|Glacier de Moiry}} | ||
| Na hřebeni se sníh začal bořit. Nejprve mě (těžká váha + nejtěžší batoh), později i ostatním. Boření bylo velmi nepříjemné a stálo mě hodně sil. Až na výjimky jsem se bořil celý den po kolena až po stehna, takže aklimatizace byla ve výsledku velmi vydatná. Po hřebeni jsme sněhem došli až pod předvrchol, kde se zblízka potvrdilo to, co jsme ostatně tušili již od rána: sněhové pláně končí velmi strmým sněhovým svahem, který přechází ve skalní žebro vrcholící předvrcholem, ze kterého se pokračuje skalnatým hřebenem až k samotnému vrcholu. Zhodnotil jsem svoji situaci. Vzhledem k neustálému boření sil už moc nezbývalo, nespolehlivé mačky, dost pozdě - oznámil jsem ostatním, že na ně počkám tady, asi 3740m. | Na hřebeni se sníh začal bořit. Nejprve mě (těžká váha + nejtěžší batoh), později i ostatním. Boření bylo velmi nepříjemné a stálo mě hodně sil. Až na výjimky jsem se bořil celý den po kolena až po stehna, takže aklimatizace byla ve výsledku velmi vydatná. Po hřebeni jsme sněhem došli až pod předvrchol, kde se zblízka potvrdilo to, co jsme ostatně tušili již od rána: sněhové pláně končí velmi strmým sněhovým svahem, který přechází ve skalní žebro vrcholící předvrcholem, ze kterého se pokračuje skalnatým hřebenem až k samotnému vrcholu. Zhodnotil jsem svoji situaci. Vzhledem k neustálému boření sil už moc nezbývalo, nespolehlivé mačky, dost pozdě - oznámil jsem ostatním, že na ně počkám tady, asi 3740m. | ||
| Řádek 27: | Řádek 33: | ||
| V pátek v 5:00 byla mlha. Vyčkali jsme tedy, což mě nedělalo žádný problém. V 7:00 mě Adam probudil výkřikem, že mlha se rozplynula. Skutečně - modrý mrak přes celou oblohu a blyštící se majestátní štíty bylo to, co naše zraky spatřily. Začali jsme vařit snídani s vědomím, že jsme něco prošvihli. My jsme však kluci odhodlaní, takže nápad vyrazit nahoru přišel sice se zpožděním, byl však velice vřele přijat. Pravda, vyrazit v 9:00 sice není optimální, my jsme však byli aklimatizovaní, silní a motivovaní. Jestli byla cesta k ledovci náročná, cesta po ledovci byla ještě náročnější. Šli jsme tak rychle, jak to jen šlo, ve snaze co nejvíce snížit časový handicap, který jsme objektivně měli. Sníh byl pevný a mačky mi držely na botách podstatně lépe než minule. Ke sněhovému hřebeni jsme dorazili před 12:00. Nastoupili jsme na hřeben a dali přestávku, výška asi 3760m. Hřeben široký tak 50cm začínal ve slušném sklonu nějakých 30 stupňů, výše se napřimoval ještě více, potom přecházel ve skálu. Asi ve 4000m byl severní vrchol, od kterého vedl skalnatý hřeben plný ostrých skalních zubů až na hlavní vrchol ve výšce 4221m. Adam odtušil obavy zračící se v mých očích a přiklonil se k názoru, že raději počkám na sněhu pod hřebenem. Souhlasil jsem a sešel jsem do místa, kde stál stan a kde byl strategický rozhled na celý hřeben i okolní hory. | V pátek v 5:00 byla mlha. Vyčkali jsme tedy, což mě nedělalo žádný problém. V 7:00 mě Adam probudil výkřikem, že mlha se rozplynula. Skutečně - modrý mrak přes celou oblohu a blyštící se majestátní štíty bylo to, co naše zraky spatřily. Začali jsme vařit snídani s vědomím, že jsme něco prošvihli. My jsme však kluci odhodlaní, takže nápad vyrazit nahoru přišel sice se zpožděním, byl však velice vřele přijat. Pravda, vyrazit v 9:00 sice není optimální, my jsme však byli aklimatizovaní, silní a motivovaní. Jestli byla cesta k ledovci náročná, cesta po ledovci byla ještě náročnější. Šli jsme tak rychle, jak to jen šlo, ve snaze co nejvíce snížit časový handicap, který jsme objektivně měli. Sníh byl pevný a mačky mi držely na botách podstatně lépe než minule. Ke sněhovému hřebeni jsme dorazili před 12:00. Nastoupili jsme na hřeben a dali přestávku, výška asi 3760m. Hřeben široký tak 50cm začínal ve slušném sklonu nějakých 30 stupňů, výše se napřimoval ještě více, potom přecházel ve skálu. Asi ve 4000m byl severní vrchol, od kterého vedl skalnatý hřeben plný ostrých skalních zubů až na hlavní vrchol ve výšce 4221m. Adam odtušil obavy zračící se v mých očích a přiklonil se k názoru, že raději počkám na sněhu pod hřebenem. Souhlasil jsem a sešel jsem do místa, kde stál stan a kde byl strategický rozhled na celý hřeben i okolní hory. | ||
| - | {{:articles:20110715139.jpg|Hřeben}} | + | {{:articles:20110715139.jpg?600|Hřeben}} |
| Naše trojice postupovala nejistě po sněhovém hřebeni nahoru. Skála a pak už severní vrchol nazývaný épaule (rameno). Zezdola vypadalo všechno neuvěřitelně pomalé. Po skalnatém hřebeni asi 100m dále směrem k hlavnímu vrcholu, a už bylo 14:30. Já jsem si krátil čas stavbou iglů ze sněhových kvádrů. Bylo to sice skvělé na zahřátí, ale rukavice nasákly vodou a začaly studit, tak jsem toho zase nechal. Ze stěny se vrátili dva švýcaři co se pokoušeli horu zdolat SZ stěnou (strmý sníh a sem tam lámavá skála), ale pro nestabilní sníh a špatné jištění toho nechali. Řekli mi, že na vrcholu už byli včera a že nahoře bylo krásně (mraky byly v údolí). Kéž bychom tuto informaci měli včera. Sbalili stan a odešli dolů směrem k chatě. Pohlédl jsem nahoru a viděl jsem, že kluci se obrátili k sestupu. Rozhodli se slanit SZ stěnou. Trvalo jim to celou věčnost, ale 15:50 již byl Adam na první délce směrem dolů a pak i druhou. Zbytek sněhu pak prošel se dvěma cepíny zabořený ve sněhu o sklonu cca 40 stupňů. Když se dostal na doslech, šel jsem mu naproti, protože musel překonat tzv. bergschrund - trhlinu oddělující zasněžený štít od pohybujícího se ledovce. Našel jsem nejbezpečnější místo a Adam se překulil. Kamil se při sestupu zkusil svézt po zadku, ale vzhledem ke sklonu to neubrzdil a v divokých kotrmelcích se přes bergschrund přeplachtil o pár metrů dál. Petr se o jízdu ani nepokusil, přesto zaškobrtnul a taky si zahrál zorbing. Poranil si ret o lano, ale nic vážného. Tak jsme se nakonec všichni šťastně shledali. Však už bylo načase - bylo 18:00. | Naše trojice postupovala nejistě po sněhovém hřebeni nahoru. Skála a pak už severní vrchol nazývaný épaule (rameno). Zezdola vypadalo všechno neuvěřitelně pomalé. Po skalnatém hřebeni asi 100m dále směrem k hlavnímu vrcholu, a už bylo 14:30. Já jsem si krátil čas stavbou iglů ze sněhových kvádrů. Bylo to sice skvělé na zahřátí, ale rukavice nasákly vodou a začaly studit, tak jsem toho zase nechal. Ze stěny se vrátili dva švýcaři co se pokoušeli horu zdolat SZ stěnou (strmý sníh a sem tam lámavá skála), ale pro nestabilní sníh a špatné jištění toho nechali. Řekli mi, že na vrcholu už byli včera a že nahoře bylo krásně (mraky byly v údolí). Kéž bychom tuto informaci měli včera. Sbalili stan a odešli dolů směrem k chatě. Pohlédl jsem nahoru a viděl jsem, že kluci se obrátili k sestupu. Rozhodli se slanit SZ stěnou. Trvalo jim to celou věčnost, ale 15:50 již byl Adam na první délce směrem dolů a pak i druhou. Zbytek sněhu pak prošel se dvěma cepíny zabořený ve sněhu o sklonu cca 40 stupňů. Když se dostal na doslech, šel jsem mu naproti, protože musel překonat tzv. bergschrund - trhlinu oddělující zasněžený štít od pohybujícího se ledovce. Našel jsem nejbezpečnější místo a Adam se překulil. Kamil se při sestupu zkusil svézt po zadku, ale vzhledem ke sklonu to neubrzdil a v divokých kotrmelcích se přes bergschrund přeplachtil o pár metrů dál. Petr se o jízdu ani nepokusil, přesto zaškobrtnul a taky si zahrál zorbing. Poranil si ret o lano, ale nic vážného. Tak jsme se nakonec všichni šťastně shledali. Však už bylo načase - bylo 18:00. | ||
