HISTORIE HOROLEZECKÉHO ODDÍLU HO LOKO BEROUN

Historie horolezeckého oddílu na půdě HO Loko Beroun není příliš dlouhá, o to však pestřejší. Ustavující schůze oddílu se konala 8.9. 1980. Již tehdy byl o lezení poměrně veliký zájem, o čemž světčí počet devatenácti účastníků na této schůzi. Historicky prvním předsedou zde byl zvolen ing. Jaromír Milický.

První roky se členové soustředili zejména na lezení na tzv. „cvičných horolezeckých terénech“ v okolí, jako byly skály v Českém krasu, Čertovy skály u Černolic, či Vraní skála. Pořádaly se též výlety do pískovcových skalních míst a zájezdy do Vysokých Tater.

Oddíl byl však otevřen i dalším aktivitám směrem k nelezecké veřejnosti, tradiční se na několik let stal zejména závod nazvaný „Běh manželských dvojic na Tetín“. V roce 1982 se jméno jednoho našeho člena objevilo dokonce i v tisku, samozřejmě to však muselo být spojeno s nějakým tím nervákem. Událostí, která média tehdy zaujala se stal zásah kulového blesku dvojice Standa Zeman a Pavel Ullrich (Beroun) ve stěně jugoslávského Travniku. Pavel Ullrich tehdy skončil v záhřebské nemocnici, kde prý mají hezké sestřieky (tento fakt noviny zcela opomněly).

Rok 1982 byl též významný sólozájezdem Jardy Milického na Kavkaz, kde se neúspěšně pokusil o zdolání Elbrusu. Skončil tehdy ve výšce asi 4850 metrů. No a když tak člověk listuje kronikou, taky ho pěkně bolí ruce z toho, kolik nejrůznějích brigád bylo nutno absolovovat, odměnou však byl titul „Vzorný“ 2. stupeň.

Následující sezónu konečně padl Elbrus. Těmi úspěšnými byly Pavel Ullrich a Jarda Chalupa, Soňa Chalupová vyvíjela značnou dávku iniciativy v horách Julských alp. Jinak se hojně lezlo na písku a v Tatrách, což vedlo k nabytí výkonnostních tříd.

Rok 1984 znamenal definitivní vykročení do vysokých hor. M.Kuvik a J.Milický samostatni zkoušeli štěstí v Alpách. Klasickými cestami bylo vylezeno pár čtyřtisícovek, včetně té nejkrásnijší - Matterhornu (4478m). Hlavní akcí byl Kavkaz 84' v sestavě M.Hušpauer, J.Lev, K.Žák, M.Růžička, S.Chalupová, J.Chalupa, P.Ullrich, J.Štefan, K.Babka, A.Švec, J.Hajduch a L.Žižka. Vylezena byla řada čtyřtisícových vrcholů a nasbíráno mnoho zkušeností, které byly zužitkovány hned následující sezónu ve výstupy sovětské obtížnosti 4B. Právě této obtížnosti totiž dosahují dvě trasy na vrchol Nakra-Tau, dvojice Ullrich-Jícha prostoupila cestu Abalakovu a duo Záruba-Štefan cestu Zamory.

Z další činnosti v roce 1985 zaujme zejména nástup do pohoří Vysoké Asie, Pepa Hajduch vylezl na Pamíru normálkou na Pik Korženěvskoj. Jarda Milický se v Kanadě pokusil o sólo na Mt. Robson (3954m) a na písku v NDR i doma se lezly cesty kolem IX (Pletánek).

Před výpravami do velehor se však nikdy nezapomínalo na maximální přípravu, o čemž světčí i fakt, že v lednu a únoru roku 1986 se každých 14 dní jezdilo na víkend do Tater. Další možností, jak udržovat v zimním období kondičku byly nejrůznější akce na běžkách od individuálních až po masové, kterých se naši členové zúčastňovali již od samotného počátku existence oddílu. Jako velmi zdařilá se ukázala i myšlenka společného nácviku jistící a záchranné techniky, kde si většina členů ověřuje každoročně své znalosti a postupem času se akce „Nácviky jištění a chytání pádů“ stala povinnou zejména pro nově přijímané členy.

Důkazem, že cílená příprava je skutečně nutná byly následující úspěchy. Jaro 1986 patřilo zejména pískovcům, v létě pak odjela skupina Hajdůch, Žižka, Chalupa, Žák a Ullrich na Pamír. Všem jmenovaným se podařilo zdolat alespoň jeden sedmitisícový vrchol. Libor Žižka stanul hned na dvou, a to na Piku Korženěvské a Piku Komunismu.

Koncem let osmdesátých přebírá vedení oddílu Aleš Záruba a na své ovečky může být právem pyšný. Pro názornost vybírám ze zprávy o činnosti oddílu za rok 1987.

zahraničí:

• individuální nebo skupinové zájezdy : Labské pískovce (NDR), Hámor (MLR) - vysoká obtížnost výstupů, těsně za čes. Špičkou

• Jugoslávie (individuálni) - Julské Alpy, delší a střední dlouhé výstupy, klasifikace VI-(UIAA)
• Jalovec, Šita, Trapez (dvojice Babka Žák), dále 1 nedokončený pokus v Jul. Alpách a série těžkých výstupu v oblasti Paklenica do VIII-
• Pamír (SSSR), skupina Růžička, Švec, Ullrich, výstupy na Pik Korženěvskoj (7103m) a na Pik Komunisma (7495m) - obojí klas. 5A (SSSR), Ullrich + spolulezci z jiných HO
• USA, Mexiko - individuální J.Milický - Mt.Whitney (4755m) a Popocatepetl (5452m)

tuzemsko:(významnější akce)

• 1.slanění 1987
• výroční členská schůze
• nácvik ledovcové techniky ve Slovenském ráji (únor), zimní táboření, přechody dolin Slov. ráje
• zimní lezecký zájezd Sliezky dom (Vys. Tatry) - mimořádni vysoká účast, lezci i z dalších oddílů (Hořovice, Rakovník), výstupy solidní úrovně v danném počasí (převážně až -22°C)
• členská schůze (duben) - kádrové změny
• zahájení pískovcové sezóny - Adršpach, s rod. příslušníky (květen), počátek dohody o využití chalupy rodiny Krecbachu v Adršpachu
• vysokohorský výkonnostní tábor, Bielovodská dolina (Vys. Tatry, září), výstupy do klas. V+ (tatr.st.), úspěšný průběh, zorganizována 1 záchranná akce pro turistickou dvojici z NDR
• po skupinách návštěva „Festivalu horolezeckých filmů“, Teplice n.M., vč. lezeck. programu
• říjen: členská schůze, účast na „Ádr-crossu“ (horolezecký běh, Adršpach), sraz oddílu na Kozelce (záp. Čechy) - vysoká účast, s rodinami, hosté z jiných oddílu, lezecký program, nácvik boulderingu
• listopad, prosinec: účast na akcích HO Hořovice
• první slanění 1988, 1.ledna 1988 společni s HO Hořovice na Vraní skále

Na nepískovcových terénech bylo tohoto roku dosaženo stupně obtížnosti 8+ UIAA, na písku IX b (NDR).

Rok 1988 byl cítit vlivem západních stylů, což se nejvíce projevilo na pomalu se rodícím závodnickém poli. Umělé stěny byly tehdy vyjímkou i v Evropě, u nás nebyla jediná a tak se síly měřili pod širým nebem na přírodní skále. Na jeden takový závod se vypravili i dva naši členové a to Míla Pletánek jako závodník a v roli trenéra Aleš Záruba. Nevedli jsme si špatni a v závodě s mezinárodní účastí pořádaném na skalách Moravského krasu obsadil Míla celkově 25.-26. příčku. Výstupem roku byl jednoznačně 1.zimní přelez žebra J vrcholu Ušby ze sedla Mazeri (Kavkaz, SSSR). Na vrchol vystoupili 10.3.88 Kabelka, Dolejš (Praha) a J.Hajduch (Beroun). Výstup byl převážně skalní, po žebru III-IV, nahoře 5-6 délek V, z nich 4 délky velmi obtížné, asi 2 délky byly A2-A3, místy lámavé. Klasifikace SSSR: 5B. Zima ve Svanetii byla netipická prašanem po prsa (nástup do sedla trval 2 dny). Pepa Hajduch dostal za tento výstup čestné uznání v rámci „Výstupu roku“ horolez. svazu společni se dvěma spolulezci. Byl také zařazen mezi „Nejlepší sportovce města Berouna 1988“. Ve skalních oblastech byla i tohoto roku vylezena spousta cest osmého stupně obtížnosti (UIAA) a to nejen v Československu, ale i v zahraničí.

Na první ženský výstup v našem oddíle ne sedmitisícový vrchol jsme čekali až do roku 1989. Dne 3.července 1989 po namáhavém 7-denním výstupu přes Pik Razdělnaja dosáhla ing. Pavlína Votočková se spolulezcem ing. P.Procházkou vrcholu Pik Lenina, třetí nejvyšší hory SSSR. Šlo o první výstup na štít v této sezóně, což znamenalo prošlapávat stopu množstvím čerstvého sněhu. Podle místních znalců šlo o léto s nejhorším počasím za poslední 4 roky.

V této sezóně se i nadále závodilo a berounští matadoři byli samozřejmě u toho. Výsledky byly střídavé. Velkým stěnovým počinem byly výstupy Míly Pletánka společně s Rakovničákem Honzou Heroudkem v rumunském Bucegi (několik cest obtížnosti 6+ až 7 UIAA a c. Hermanna Buhla, 5 délek, AF 8 UIAA). Společným zahraničním zájezdem do velehor se stala výprava do doliny Ak-su v Turkestánském hřebenu pamiro-altajské horské soustavy na území Kirgizie. Vedoucím zájezdu byl ing. Aleš Záruba, další účastníci Jiří Štefan, MUDr. Alexandr Švec, Josef Veselý a RNDr. František Voldán. Kromě toho, že skupina splnila svůj hlavní úkol, tj. prozkoumat po lezecké stránce tuto lokalitu, bylo dosaženo i hodnotného výstupu v severní stěně štítu Admiralitějce (5090m), klasifikace 5B (SSSR), asi 5+ UIAA s ledem do 70° v klíčových místech.

Potom se dlouho nic nedělo. Tedy alespoň ze sportovního hlediska. Přestalo se jezdit do vysokých hor a na skalkách nebyly výkony nikterak oslnivé.

Průlom nastal s příchodem Petra Resche. Bylo to někdy v roce 1996, kdy se poprvé v Berouně objevil a hned od začátku měl snahu všechno měnit. Začalo to přestavbou umělé stěny v hale a skončilo (zatím) jeho zvolením do funkce předsedy HO na schůzi v lednu 1998.

Mezitím stačil přetáhnout do oddílu i svého bratra Zdeňka a oba pak lezecky „utvořili“ nadějného Radka Balého. Na svědomí mají také zavedení kroužku pro začátečníky, což snad povede i vychování si alespoň několika zapálených mladíků. Kroužek spolu s šarmem nového předsedy byl také důvodem nárůstu zejména ženské části členské základny.

Podíváme-li se konkrétně na sportovní úspěchy, zjistíme také potěšující skutečnost, že se členové znovu vrhli do velehor a tento trend i nadále pokračuje.

Rok 1996:

• Iron Maiden 9+/10-, autor Petr Resch, nová nejtěžší cesta na Srbsku

Rok 1997:

• Amerika 10-, autor Petr Resch, nová nejtěžší cesta na Srbsku
• Roll over it 10-, autor Petr Resch, bouldertraverz na Rovišti
• Spiderman 10-, opakování Zdeňka Resche, Frankenjura
• Sonce v očeh 8a (Osp) + řada výstupů obtížnosti 9+ , Radek Balý
• Americká diretissima 8-, 1100 m, Západní stěna Petit Dru, za 18 hodin dvojice Petr Resch a Jan Míka (Petr všechny délky OS)

• řada výstupu v pohoří Wilder Kaiser dvojice Petr Resch a Jan Míka střídavě

• čtveřice Martin Suk, Pavel Kutil, Petr Vaněk a Roman Kuda vystoupila na 6.189 m vysoký ImjaTse v nepálském Himáláji

Berounsko samozřejmě patří mezi nejnavštěvovanější oblast všech členů HO Loko Beroun. Pro příklad uvádím některé nejtežší cesty v této oblasti.

Petr Resh