Rozdíly
Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.
| Obě strany předchozí revize Předchozí verze Následující verze | Předchozí verze Následující verze Obě strany příští revize | ||
|
articles:oddilove_tatry_2019 [2019/03/27 09:09] Blanka Pechačová |
articles:oddilove_tatry_2019 [2019/03/27 09:21] Blanka Pechačová |
||
|---|---|---|---|
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
| Letošní oddílové Tatry pro mne ve vzduchu visí jako mantra už dlouhé tři roky. Nejdřív jsem byla v Irsku, pak zas na neschopence. Snad už letos konečně opět obejmu dřevěné zábradlí před Téryho chatou (to nikoli z nadšení, ale spíše z praktických důvodů zachycení pádu na zledovatělých schodech)! Snad už konečně procitnu ze snu panelového sídliště a vrátím se alespoň na okamžik tam, kam patřím, tedy do hor a k mým nejbližším přátelům, oddílovým bardům, kteří si nenechají tuto jedinečnou akci ujít. Už dávno před akcí ale vím, že se opět nezúčastním na 100 procent. | Letošní oddílové Tatry pro mne ve vzduchu visí jako mantra už dlouhé tři roky. Nejdřív jsem byla v Irsku, pak zas na neschopence. Snad už letos konečně opět obejmu dřevěné zábradlí před Téryho chatou (to nikoli z nadšení, ale spíše z praktických důvodů zachycení pádu na zledovatělých schodech)! Snad už konečně procitnu ze snu panelového sídliště a vrátím se alespoň na okamžik tam, kam patřím, tedy do hor a k mým nejbližším přátelům, oddílovým bardům, kteří si nenechají tuto jedinečnou akci ujít. Už dávno před akcí ale vím, že se opět nezúčastním na 100 procent. | ||
| - | V pátek 22. 2. 2019 vyráží nočním expresem na Slovensko skupina pěti - slovy pěti - lidí – Robert, Anička, Gabo, Pitrs a Tom. Ano, nejsem mezi nimi. Tentokrát jsem však nevyrazila napřed do Važce, jak tomu bývalo v letech studentských, nýbrž se poctivě připravuji na praktickou výuku jógy v rámci víkendového bloku instruktorského kurzu. Už o józe nechci ani slyšet, když v neděli večer nasedám do téhož expresu a z batohu mi čouhají mačky a cepíny. Hory, to je nejlepší jóga, pomyslím si v ten okamžik. Díky načasování na nedělní noc mám po celou cestu dvojsedačku pro sebe, takže se jen průběžně vrtím, než dorazíme do Štrby. Potichu si balím věci v zavazadlovém prostoru, a zatímco vyjíždíme ze stanice, na mě jeden ne příliš zkušený pasažér poněkud vyděšeně vyštěkne: „Toto je ako Šrba lebo čo?“ – Za oknem pozoruji důvěrně známé ubíhající nádraží a polohlasem (a trochu škodolibě a lítostivě zároveň) pravím, že hej, čo by to bolo iného… | + | V pátek 22. 2. 2019 vyráží nočním expresem na Slovensko skupina pěti - slovy pěti - lidí – Robert, Anička, Gabo, Pitrs a Tom. Ano, nejsem mezi nimi. Tentokrát jsem však nevyrazila napřed do Važce, jak tomu bývalo v letech studentských, nýbrž se poctivě připravuji na praktickou výuku jógy v rámci víkendového bloku instruktorského kurzu. Už o józe nechci ani slyšet, když v neděli večer nasedám do téhož expresu a z batohu mi čouhají mačky a cepíny. Hory, to je nejlepší jóga, pomyslím si v ten okamžik. Díky načasování na nedělní noc mám po celou cestu dvojsedačku pro sebe, takže se jen průběžně vrtím, než dorazíme do Štrby. Potichu si balím věci v zavazadlovém prostoru, a zatímco vyjíždíme ze stanice, na mě jeden ne příliš zkušený pasažér poněkud vyděšeně vyštěkne: „Toto je ako Štrba lebo čo?“ – Za oknem pozoruji důvěrně známé ubíhající nádraží a polohlasem (a trochu škodolibě a lítostivě zároveň) pravím, že hej, čo by to bolo iného… |
| V Popradě vystupuji spolu s cestujícím, který asi při hodinách drážního zeměpisu nepobral příliš rozumu a hbitě mířím k pokladně a pak k automatu na kafe. Ještě před tím chvíli váhám, jestli to nevzít v opačném gardu, ale nakonec racionalita vzít si kávu do električky se zakoupeným lístkem převáží nad ujetou električkou a hodinou strávenou na popradském nádraží, byť s kafem v ruce. | V Popradě vystupuji spolu s cestujícím, který asi při hodinách drážního zeměpisu nepobral příliš rozumu a hbitě mířím k pokladně a pak k automatu na kafe. Ještě před tím chvíli váhám, jestli to nevzít v opačném gardu, ale nakonec racionalita vzít si kávu do električky se zakoupeným lístkem převáží nad ujetou električkou a hodinou strávenou na popradském nádraží, byť s kafem v ruce. | ||
| Řádek 15: | Řádek 15: | ||
| „No, z Berouna ne, ale patřim tam. Ty jsi Pítrs, viď?!“ | „No, z Berouna ne, ale patřim tam. Ty jsi Pítrs, viď?!“ | ||
| „Jo, jo…“ | „Jo, jo…“ | ||
| - | Dále pokračuje konverzace na téma povětrnostních podmínek a toho, že ač je už před jedenáctou dopolední, vrcholový tým teprve vzlíná žlabem do sedla. Magoři, pomyslím si. | + | Dále pokračuje konverzace na téma povětrnostních podmínek a toho, že ač je už před jedenáctou dopolední, vrcholový tým teprve vzlíná žlabem do sedla. Magoři, říkám si. |
| Jdeme si s Pítrsem sednout na kafe a já konstatuji, že si jen na chvilku lehnu a pak půjdu přes pleso ostatním v ústrety. Nějak to už ale nestihnu... Všichni se vrací ze sedla, ještě než slezu s palandy. | Jdeme si s Pítrsem sednout na kafe a já konstatuji, že si jen na chvilku lehnu a pak půjdu přes pleso ostatním v ústrety. Nějak to už ale nestihnu... Všichni se vrací ze sedla, ještě než slezu s palandy. | ||
| Večer už v tuhém jádru berounském (i když, jak posléze zjišťujeme, nikdo není z Berouna) slavíme společné setkání po letech a těšíme se, až večer dorazí Pumpa. | Večer už v tuhém jádru berounském (i když, jak posléze zjišťujeme, nikdo není z Berouna) slavíme společné setkání po letech a těšíme se, až večer dorazí Pumpa. | ||
| - | Vskutku příjemné narozeniny, pomyslím si, když mi dojde, že je pětadvacátého února! | + | Vskutku příjemné narozeniny, napadá mne, když mi dochází, že je pětadvacátého února! |
| V úterý se nad Tatrou sice neblýská, ale řádí pěkná vichřička. Na rozdíl od včerejšího prosluněného nebe, se však k větru přidává i hustá oblačnost. Sedm statečných (vlastně ani ne všichni) vyráží na celých 23 minut, včetně nazouvání maček, jak Pítrs pohotově po návratu do chaty hlásí, na Želví kameny. Kousek za touto oblíbenou, rest-dayovou lokalitou se Anička, Pumpa a Tomáš chvíli pokoušejí vykopat záhrab. V neutichajícím větru ani tento pohyb neslouží k vyhřátí promrzlých těl, a tak valíme zpět do chaty na čaj a polífku. Večer se konečně dočkáme unikátního jevu – poprvé za námi do Tater přijíždí i Kuba s Arabem. V návalu nevídaného úkazu se začíná rozlévat Borovička s Čajem, načež Gabo prohlašuje, že by platíčka měl odteďka platit Želva. Za Želvovy nepřítomnosti všichni návrh jednohlasně odsouhlasí. Na to konto Gabo uskuteční telefonát do Čech, trochu Želvu zmáčkne slovy, jak si to jako Želva představuje, že tady s námi není, a že teda ať kouká dát platíčko. Posvěceno suma sumárum ze všech stran, Želva, byť nepřítomen, musí zaplatit 9 tatranských čajů. | V úterý se nad Tatrou sice neblýská, ale řádí pěkná vichřička. Na rozdíl od včerejšího prosluněného nebe, se však k větru přidává i hustá oblačnost. Sedm statečných (vlastně ani ne všichni) vyráží na celých 23 minut, včetně nazouvání maček, jak Pítrs pohotově po návratu do chaty hlásí, na Želví kameny. Kousek za touto oblíbenou, rest-dayovou lokalitou se Anička, Pumpa a Tomáš chvíli pokoušejí vykopat záhrab. V neutichajícím větru ani tento pohyb neslouží k vyhřátí promrzlých těl, a tak valíme zpět do chaty na čaj a polífku. Večer se konečně dočkáme unikátního jevu – poprvé za námi do Tater přijíždí i Kuba s Arabem. V návalu nevídaného úkazu se začíná rozlévat Borovička s Čajem, načež Gabo prohlašuje, že by platíčka měl odteďka platit Želva. Za Želvovy nepřítomnosti všichni návrh jednohlasně odsouhlasí. Na to konto Gabo uskuteční telefonát do Čech, trochu Želvu zmáčkne slovy, jak si to jako Želva představuje, že tady s námi není, a že teda ať kouká dát platíčko. Posvěceno suma sumárum ze všech stran, Želva, byť nepřítomen, musí zaplatit 9 tatranských čajů. | ||
| Řádek 29: | Řádek 29: | ||
| Pátek nás svým obskurně odporným počasím nevytrhává z tatranské reality. Vždycky tu je v pátek hnusně. Odvážíme se jen obejít plesa a většina z nás také strpí dvě hodiny štandování a záchrany za Želvími kameny. Mě určitě víc zahřeje teplá polévka, než pohled na zamotaná lana v asi mínus padesáti (tak mi to alespoň v tom větru a začínajícím dešti připadá). | Pátek nás svým obskurně odporným počasím nevytrhává z tatranské reality. Vždycky tu je v pátek hnusně. Odvážíme se jen obejít plesa a většina z nás také strpí dvě hodiny štandování a záchrany za Želvími kameny. Mě určitě víc zahřeje teplá polévka, než pohled na zamotaná lana v asi mínus padesáti (tak mi to alespoň v tom větru a začínajícím dešti připadá). | ||
| - | Patří už ke každotatranskému folklóru, že v průběhu pobytu vznikne celá řada neopakovatelných hlášek. A tak krom ustáleného výrazu „Dej platíčko“ jsme se letos seznámili zejména s Gabovými jesetery a Frog-Russell-teriérem. Průpovídek však bylo nepočítaně. I jedna lidová o tom, jak by už Arab neměl pít, neb si během jediného večera znepřátelil chatára i s kumpány (a to, na Petrovu obhajobu podotýkám, že nebyl zdaleka tak opilý, jak jej známe z běžného života). A co teprve, když přijde řeč na svačinu! Zatímco si Anička dá obligátní čokoládu, Robert prohlašuje, že jeho „nejlepší svačina je pivo“, načež Arab parafrázuje ve své nepříčetné bezprostřednosti: „Moje svačina je můj penis!“ Jak říkám, těch hlášek byla celá úroda… | + | Patří už ke každotatranskému folklóru, že v průběhu pobytu vznikne celá řada neopakovatelných hlášek. A tak krom ustáleného výrazu „Dej platíčko“ jsme se letos seznámili zejména s Gabovými jesetery a Frog-Russell-teriérem. Průpovídek však bylo nepočítaně. I jedna lidová o tom, jak by už Arab neměl pít, neb si během jediného večera znepřátelil chatára i s kumpány (a to na Petrovu obhajobu podotýkám, že nebyl zdaleka tak opilý, jak jej známe z běžného života). A co teprve, když přijde řeč na svačinu! Zatímco si Anička dá obligátní čokoládu, Robert prohlašuje, že jeho „nejlepší svačina je pivo“, načež Arab parafrázuje ve své nepříčetné bezprostřednosti: „Moje svačina je můj penis!“ Jak říkám, toť tatranský folklór... |
| Večery jsme trávili, nikoli při svíčkách, ale při Čajích, a éterem se nesla opojná kytarová hudba českých a slovenských ľudových (nebo alespoň zľudovelých) piesní. Robert uhrančivě pěl Mekiho Žbirku a Jožo Ráže, zatímco Kubův repertoár byl doslova nadupán tradičními trampskými songy. Občas jsem si brnkla i já, což ocenili především návštěvníci mimo řady našeho pokleslého spolku. Ve čtvrtek i v pátek se k nám připojila spousta cizích lidí, což mě opět utvrdilo v myšlence, že lidi v horách jsou zkrátka jiní. | Večery jsme trávili, nikoli při svíčkách, ale při Čajích, a éterem se nesla opojná kytarová hudba českých a slovenských ľudových (nebo alespoň zľudovelých) piesní. Robert uhrančivě pěl Mekiho Žbirku a Jožo Ráže, zatímco Kubův repertoár byl doslova nadupán tradičními trampskými songy. Občas jsem si brnkla i já, což ocenili především návštěvníci mimo řady našeho pokleslého spolku. Ve čtvrtek i v pátek se k nám připojila spousta cizích lidí, což mě opět utvrdilo v myšlence, že lidi v horách jsou zkrátka jiní. | ||
