Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.
Obě strany předchozí revize Předchozí verze Následující verze | Předchozí verze Následující verze Obě strany příští revize | ||
articles:oddilove_tatry_2019 [2019/03/27 09:15] Blanka Pechačová |
articles:oddilove_tatry_2019 [2019/03/27 09:21] Blanka Pechačová |
||
---|---|---|---|
Řádek 29: | Řádek 29: | ||
Pátek nás svým obskurně odporným počasím nevytrhává z tatranské reality. Vždycky tu je v pátek hnusně. Odvážíme se jen obejít plesa a většina z nás také strpí dvě hodiny štandování a záchrany za Želvími kameny. Mě určitě víc zahřeje teplá polévka, než pohled na zamotaná lana v asi mínus padesáti (tak mi to alespoň v tom větru a začínajícím dešti připadá). | Pátek nás svým obskurně odporným počasím nevytrhává z tatranské reality. Vždycky tu je v pátek hnusně. Odvážíme se jen obejít plesa a většina z nás také strpí dvě hodiny štandování a záchrany za Želvími kameny. Mě určitě víc zahřeje teplá polévka, než pohled na zamotaná lana v asi mínus padesáti (tak mi to alespoň v tom větru a začínajícím dešti připadá). | ||
- | Patří už ke každotatranskému folklóru, že v průběhu pobytu vznikne celá řada neopakovatelných hlášek. A tak krom ustáleného výrazu „Dej platíčko“ jsme se letos seznámili zejména s Gabovými jesetery a Frog-Russell-teriérem. Průpovídek však bylo nepočítaně. I jedna lidová o tom, jak by už Arab neměl pít, neb si během jediného večera znepřátelil chatára i s kumpány (a to, na Petrovu obhajobu podotýkám, že nebyl zdaleka tak opilý, jak jej známe z běžného života). A co teprve, když přijde řeč na svačinu! Zatímco si Anička dá obligátní čokoládu, Robert prohlašuje, že jeho „nejlepší svačina je pivo“, načež Arab parafrázuje ve své nepříčetné bezprostřednosti: „Moje svačina je můj penis!“ Jak říkám, těch hlášek byla celá úroda… | + | Patří už ke každotatranskému folklóru, že v průběhu pobytu vznikne celá řada neopakovatelných hlášek. A tak krom ustáleného výrazu „Dej platíčko“ jsme se letos seznámili zejména s Gabovými jesetery a Frog-Russell-teriérem. Průpovídek však bylo nepočítaně. I jedna lidová o tom, jak by už Arab neměl pít, neb si během jediného večera znepřátelil chatára i s kumpány (a to na Petrovu obhajobu podotýkám, že nebyl zdaleka tak opilý, jak jej známe z běžného života). A co teprve, když přijde řeč na svačinu! Zatímco si Anička dá obligátní čokoládu, Robert prohlašuje, že jeho „nejlepší svačina je pivo“, načež Arab parafrázuje ve své nepříčetné bezprostřednosti: „Moje svačina je můj penis!“ Jak říkám, toť tatranský folklór... |
Večery jsme trávili, nikoli při svíčkách, ale při Čajích, a éterem se nesla opojná kytarová hudba českých a slovenských ľudových (nebo alespoň zľudovelých) piesní. Robert uhrančivě pěl Mekiho Žbirku a Jožo Ráže, zatímco Kubův repertoár byl doslova nadupán tradičními trampskými songy. Občas jsem si brnkla i já, což ocenili především návštěvníci mimo řady našeho pokleslého spolku. Ve čtvrtek i v pátek se k nám připojila spousta cizích lidí, což mě opět utvrdilo v myšlence, že lidi v horách jsou zkrátka jiní. | Večery jsme trávili, nikoli při svíčkách, ale při Čajích, a éterem se nesla opojná kytarová hudba českých a slovenských ľudových (nebo alespoň zľudovelých) piesní. Robert uhrančivě pěl Mekiho Žbirku a Jožo Ráže, zatímco Kubův repertoár byl doslova nadupán tradičními trampskými songy. Občas jsem si brnkla i já, což ocenili především návštěvníci mimo řady našeho pokleslého spolku. Ve čtvrtek i v pátek se k nám připojila spousta cizích lidí, což mě opět utvrdilo v myšlence, že lidi v horách jsou zkrátka jiní. |