Moje poprvé...

Za devatero horami a devatero řekami, v dalekých Walliských Alpách jednoho červnového víkendu léta páně 2013 odehrálo se drama, kdy se z malého blbého a naivního tvorečka vyklubala horolezkyně. Jako pokaždé, ani tentokrát nevím, jaké šílenství mě přinutilo zdolat tu horu, když chumelilo a chcalo a já si myslela, že tu zpropadenou čtyřtisícovku nikdy nevyfuním. I stalo se, že jsem vyfuněla. Tenkrát poprvé jsem vystoupala svojí první ferratou na Jägihorn (3200 m), svojí první třítisícovku. A tenkrát poprvé jsem vystoupala na svou první čtyřtisícovku Lagginhorn (4010 m). A i když je tenhle kopec snad nejmenší ze všech nejvyšších alpských vrcholů, byla to pořádná dřina. Ačkoli si mnozí klepou na čelo, že je to houby lezení, že mají za sebou větší prásky, pro mě to byl neopakovatelný zážitek!

Tímto bych chtěla poděkovat celé výpravě v čele s Míšou Veselým, který nás bezpečně dovedl nahoru a zpátky, když jsme jako jeden muž šlapali po ledovci a na nekonečném západním hřebenu jsme si ve dvojkovém terénu hráli na horolezce a já jsem se chtěla na to vykašlat, ale pak jsem si řekla „kdy, když ne teď a kdo, když ne my“… Počasí bylo humusný, ale stmelilo to kolektiv. A nedá mi to, abych se s vámi nepodělila o pár fotografií …

Horám zdar! — Blanka Pechačová 2013/06/25 00:11