Val d' Anniviers 11-17.7.2011

Dlouho dopředu avízované letní horolezecké soustředění se uskutečnilo. Nakonec nás odjeli čtyři borci - Adam Voldán, Petr Valenta, Kamil Koubík a moje maličkost (Filip Trojan). Michal Mestek si poležel doma a posílal nám alespoň SMSky s aktuální předpovědí počasí, což bylo, jak se později ukázalo, nadmíru důležité. Naším cílem bylo Švýcarské údolí Val d´ Anniviers ve Walliských Alpách, kde se mluví francouzsky. Naše jazykové vybavení bylo perfektní - Petr francouzština, Adam němčina + angličtina, já angličtina a Kamil výborná čeština.

Lákaly nás vrcholy Zinalrothorn (4227m), Obergabelhorn (4047m) a Grand Cornier (3961m). Tomuto údolí kralují ještě vrcholy Dent Blanche (4357m) a Weisshorn (4505m), ale člověk holt nemůže chtít všechno.

Nedělní odjezd plánovaný na 18:00 se nám trošku protáhl (kdo už někdy nabíral Adama, tak ví, o čem je řeč), ale nakonec jsme v 18:30 vyrazili po dálnici směrem do Švýcarska. Předpověď počasí byla plná dramatických proměn, takže jsme řekli že prostě uvidíme.

Hned za hranicemi v Německu jsme chytli pěknou bouři, při které ani stěrače na plný výkon nestačily stírat a vyzkoušeli jsme si i aquaplaining. Podařilo se nám nicméně úspěšně dojet až do údolí Rhony a ve 4:00 jsme již chrupali na krytém parkovišti před obchodním domem s nábytkem v městečku Sierre.

Stihli jsme se probudit a sbalit ještě před otevíračkou, čímž jsme ušetřili zákazníky pohledu na naše nezvyklé tábořiště. Natankovali jsme plnou, doplnili cash a pak už jsme se šplhali serpentínami vzhůru do údolí Val d' Anniviers. Hory zatím schované v oblacích. Jako první výlet jsme si odsouhlasili aklimatizační výstup na Grand Cornier. Odbočili jsme proto na vesnici Grimentz a vystoupali autem nad vesnici na hráz přehrady Moiry a dál až pod čelní morénu ledovce Moiry až do neuvěřitelných 2350m. Počasí se vybralo a sněhové pláně Grand Cornier svítily. Podebatovali jsme co s sebou a co ne, přebalili jsme batohy a pak plni odhodlání jsme vyrazili po pohodlné cestě k chatě Cabane Moiry.

Cesta vedla po boční moréně ledovce a já jsem žasnul, jak mohutný kdysi byl. Vzhledem k naší důsledné tréninkové přípravě a výtečné fyzické kondici jsme během chvíle vyběhli (doplazili se) až k chatě do výšky 2825m. Když jsme se dostatečně vydýchali, vzali jsme naše těžké batohy a našli jsme si nad chatou (mimo její dohled) úkryt pod plochým balvanem, kde byl příjemný stín chránící před palčivým sluncem. Navařili jsme nějaké jídlo a zbytek dne jsme strávili rozpravami. V podvečer jsme se přemístili ještě výše pod ledovec, kde jsme našli parádní místa pro nocleh pod širákem (zhruba vodorovné skalní police), asi 2980m. Zalehli jsme do spacáků s plánem vstávat v 6:00 ráno a být na ledovci první.