Rozdíly
Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.
| Obě strany předchozí revize Předchozí verze Následující verze | Předchozí verze Poslední revize Obě strany příští revize | ||
|
articles:oddilove_tatry_2020 [2020/02/25 13:43] Blanka Pechačová |
articles:oddilove_tatry_2020 [2020/02/25 15:06] Blanka Pechačová |
||
|---|---|---|---|
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| ====== Oddílové Tatry 2020 - V rytmu reggae aneb Hory si dělají, co chtějí ====== | ====== Oddílové Tatry 2020 - V rytmu reggae aneb Hory si dělají, co chtějí ====== | ||
| - | //Pod rouškou tmy se vkrádáme do nočního expresu, zatímco se z centra mého močového měchýře derou nutkavé pocity k jeho vyprázdnění. Není to až tak s podivem, přihlédneme-li k třičtvrtěhodinovému zpoždění vlaku EN Slovakia, které naskočilo ještě před tím, než byla souprava vůbec přistavena. Dav lidí, obdobně držících moč jako já, či snad z nedočkavosti, aby se mohli vrhnout na posledních pár plechovek Plzní u vlakové obsluhy, nás natlačil do soupravy tak rychle, že jsme s Tomášem málem vystoupili protějšími dveřmi zase ven. | + | //Pod rouškou tmy se vkrádáme do nočního expresu, zatímco se z centra mého močového měchýře derou nutkavé pocity k jeho vyprázdnění. Není to až tak s podivem, přihlédneme-li k třičtvrtěhodinovému zpoždění vlaku EN Slovakia, které naskočilo ještě před tím, než byla souprava vůbec přistavena. Dav lidí, obdobně držících moč jako já, či snad z nedočkavosti, aby se mohli vrhnout na posledních pár plechovek Plzní u vlakové obsluhy, nás natlačil do soupravy tak rychle, že jsme s Tomášem málem vystoupili protějšími dveřmi zase ven.// |
| - | Konečně se situace uklidnila, a my mohli rozložit prostěradla na zablešená lehátka, spřátelit se s osazenstvem kupé a za cinkotu plechovek se pomalu nechat unášet ke Kolínu. | + | //Konečně se situace uklidňuje, a my můžeme rozložit prostěradla na zablešená lehátka, spřátelit se s osazenstvem kupé a za cinkotu plechovek se pomalu nechat unášet ke Kolínu. |
| „To je vtipný, já mám jen dvě prostěradla, ale žádnou cejchu!“ pronáší Tomáš do přítmí vozu. | „To je vtipný, já mám jen dvě prostěradla, ale žádnou cejchu!“ pronáší Tomáš do přítmí vozu. | ||
| - | „To je normální,“ uklidňuji ho, zatímco nepozorovaně sundávám spodní prádlo pod tím svrchním, tak, aby měl můj soused ve třetím patře lehátek situaci co nejzajímavější. | + | „To je normální,“ uklidňuji ho, zatímco téměř nepozorovaně sundávám spodní prádlo pod tím svrchním tak, aby měl můj soused ve třetím patře zážitek co nejzajímavější. Nad hlavou mi září rozplizlá fotografie Štrbského plesa a po prohlášení, že dnes budu spát pod Soliskom, můj vrchní soused uznale konstatuje: „Vidím, že Tatry trocha poznáte.“ |
| + | „Tak jenom trošičku...“ zamumlám kamsi do prostěradla a honím si své uvědomělé ego vzpomínkami, jak malá Blanička před pětadvaceti lety poprvé šlapala na Téryho chatu, nic netušíc, že se jí tyhle hory stanou prokletím po zbytek života.// | ||
| - | Nad hlavou mi září rozplizlá fotografie Štrbského plesa a po prohlášení, že dnes budu spát pod Soliskom, můj vrchní soused uznale konstatuje: „Vidím, že Tatry volako poznáte.“ | + | //O půl šesté se probíráme v Kraľovanoch a vida, že máme stále ještě půl hodiny zpoždění, se za halasného srkání čaje z termosky uvelebujeme na chodbičce. Paní sprievodkyňa nás ještě v Ružomberoku jde budit, ale po patřičném ohledání jí dáváme za pravdu, že už jsme opravdu vzhůru. V Mikuláši se pod tíhou ověšených krosen vrháme místo ujetého osobáku na autobus a za ranního rozbřesku přejíždíme na aklimatizační podtatranskou návštěvu do Važce. Kamarádka Otka nám dopřává pohodový páteční den v doprovodu kávy, oběda, návštěvy pizzerie i nekonečného odpoledního spánku, toliko potřebného před výstupem na chatu.// |
| - | „Tak jenom trošičku...“ zamumlám si do prostěradla a honím si své znalostní ego o Tatrách vzpomínkami na to, jak sedmiletá Blanička před pětadvaceti lety poprvé šlapala na Téryho chatu, nic netušíce, že se jí tyhle hory stanou prokletím na zbytek života. | + | |
| - | O půl šesté se probíráme kdesi v Kraľovanoch a vida, že máme stále ještě půl hodiny zpoždění, za halasného srkání čaje z termosky se uvelebujeme na chodbičce. Paní sprievodkyňa nás ještě v Ružomberoku jde budit, ale po patřičném ohledání jí dáváme za pravdu, že už jsme opravdu vzhůru. | + | //No a jelikož je předmluva k článku z letošních Tater zase o několik odstavců delší, než by kohokoli (kromě mě) bavilo číst, vrhněte se nyní spolu se mnou prostřednictvím více či méně poutavého vyprávění rovnou do hory!// |
| - | + | ||
| - | V Mikuláši se pod tíhou ověšených krosen vrháme místo ujetého osobáku na autobus a za ranního rozbřesku přejíždíme na aklimatizační podtatranskou návštěvu do Važce. Kamarádka Otka nám dopřává pohodový páteční den v doprovodu kávy, oběda, návštěvy pizzerie i nekonečného odpoledního spánku, toliko potřebného před výstupem na chatu. | + | |
| - | + | ||
| - | No a jelikož je předmluva k článku z letošních Tater zase o několik odstavců delší, než by kohokoli (kromě mě) bavilo číst, vrhněte se nyní spolu se mnou prostřednictvím více či méně poutavého vyprávění rovnou do hory!// | + | |
| Letošní oddílové Tatry jsou v mnoha ohledech svým způsobem jiné, než ty předešlé. Po té, co jsem se loni na Térynce hrdě ujala organizace, se mi přihlásilo šestnáct, slovy „š-e-s-t-n-á-c-t“ rekordních zájemců povětšinou z řad HO Beroun, plus Kladno. Od začátku jsem si o tom počtu nedělala příliš velké iluze a bylo mi jasné, že se reálně budeme pohybovat někde kolem dvou třetin maxima přihlášených. To, že v sobotu nahoru půjdeme v pěti, mě tedy nemělo nijak vykolejit. Přesto ve mně všechno vřelo, ještě když jsem na Hrebienku nazouvala mačky. | Letošní oddílové Tatry jsou v mnoha ohledech svým způsobem jiné, než ty předešlé. Po té, co jsem se loni na Térynce hrdě ujala organizace, se mi přihlásilo šestnáct, slovy „š-e-s-t-n-á-c-t“ rekordních zájemců povětšinou z řad HO Beroun, plus Kladno. Od začátku jsem si o tom počtu nedělala příliš velké iluze a bylo mi jasné, že se reálně budeme pohybovat někde kolem dvou třetin maxima přihlášených. To, že v sobotu nahoru půjdeme v pěti, mě tedy nemělo nijak vykolejit. Přesto ve mně všechno vřelo, ještě když jsem na Hrebienku nazouvala mačky. | ||
| Řádek 30: | Řádek 26: | ||
| Nakonec všichni vyrážíme na Kupolu (2414 m n. m.), na aklimatizační procházku bez lezeckých cajků. Žlabem do Sedla pod Kupoľou v obtížnosti II a ze sedla na vrchol. Vršek žlabu je příkrý a málo vysněžený, a tak na řadu přichází i boj s krátkým, leč strmým a zaledněným úsekem. Nejvíce nejintenzivnější je zážitek z výstupu žlabem pro Andu s jedním historickým turistickým cepínem a ještě historičtějšími turistickými mačkami. Já osobně jsem za dva pikle v této pasáži ráda, a přehodnocuji své předešlé výroky o snadném aklimatizačním výšlapu. Všude je málo sněhu, a tak i pohyb po hřebeni je náročnější, než jak si jej pamatuji z předešlých let. Přestože všichni zvládáme výstup v pohodě, rozhodujeme se pro sestup do Studeného sedla ve směru na Východnou Vysokou a odtud mírnějším žlabem důle. Návrat je celkově jednodušší jen pro mě, Toma a Andu, neboť kluci si neprozřetelně nechali lyže pod prvým žlabem, což znamená, že musejí nastoupat k lyžím z doliny zpět. Každopádně nás brzy doženou a jsou v cíli dříve než my. | Nakonec všichni vyrážíme na Kupolu (2414 m n. m.), na aklimatizační procházku bez lezeckých cajků. Žlabem do Sedla pod Kupoľou v obtížnosti II a ze sedla na vrchol. Vršek žlabu je příkrý a málo vysněžený, a tak na řadu přichází i boj s krátkým, leč strmým a zaledněným úsekem. Nejvíce nejintenzivnější je zážitek z výstupu žlabem pro Andu s jedním historickým turistickým cepínem a ještě historičtějšími turistickými mačkami. Já osobně jsem za dva pikle v této pasáži ráda, a přehodnocuji své předešlé výroky o snadném aklimatizačním výšlapu. Všude je málo sněhu, a tak i pohyb po hřebeni je náročnější, než jak si jej pamatuji z předešlých let. Přestože všichni zvládáme výstup v pohodě, rozhodujeme se pro sestup do Studeného sedla ve směru na Východnou Vysokou a odtud mírnějším žlabem důle. Návrat je celkově jednodušší jen pro mě, Toma a Andu, neboť kluci si neprozřetelně nechali lyže pod prvým žlabem, což znamená, že musejí nastoupat k lyžím z doliny zpět. Každopádně nás brzy doženou a jsou v cíli dříve než my. | ||
| - | V chatě na nás už čeká kladenská sekce – Klavído s Lubošem, který však neplánovaně další večer odjíždí za nemocnou rodinkou. Počasí první den vyšlo a má být skvěle i v pondělí. Ondra však straší s oblevou – ale kdo pohrdl nabídkou kvalitního lezení v zimních Tatrách při +8 stupních Celsia? K večernímu plánování chatou duní reggae a já začínám pochybovat o svých horských touhách a mírumilovném, tichém pobytu na horské chatě. Ani Želvovo chrápání mě k večeru neděsí tolik, jako představa sedmi dní v zajetí nezřízených tatranských rastafariánů. | + | V chatě na nás už čeká kladenská sekce – Klavído s Lubošem, který však neplánovaně další večer odjíždí za nemocnou rodinkou. Počasí první den vyšlo a má být skvěle i v pondělí. Ondra však straší s oblevou – ale kdo by pohrdl nabídkou kvalitního lezení v zimních Tatrách při +8 stupních Celsia? K večernímu plánování chatou duní reggae a já začínám pochybovat o svých horských touhách a mírumilovném, tichém pobytu na horské chatě. Ani Želvovo chrápání mě k večeru neděsí tolik, jako představa sedmi dní v zajetí nezřízených tatranských rastafariánů. |
| - | + | ||
| - | Odhodlaně se hned v pondělí ráno vydáváme na Svišťový hřeben. K mému a Tomášovu plánu se přidávají dvojice Želva + Anička a Klavído + Luboš. Při výstupu na hřeben utíkáme prvým zmíněným, načež Ževlička volá „ĎIĎIĎI, lepí se mi sníh na mačky, půjdeme na Svišťák okolo!“ Klavído s Lubošem nás předbíhají a u prvého jištění se rozdělujeme. Kluci nám sice utekli asi o dvě hodiny, ale my věděli, že počasí vydrží a není kam spěchat. Určitě ne do toho rasta-slumu, abychom po zbytek dne vrněli slastí nad reggae stylem. Rozhodli jsme se lezení na Svišťovém hřebeni vychutnat, včetně půl hodinového pobytu na vrcholu (2382,6 m n. m.). Málo sněhu nás bezesporu trochu zbrzdilo, ale ryze otevřeně svou šnečí rychlost přikládám spíše několikatýdennímu nelezení, nezřízenému žraní vánočního cukroví a sem tam i nedůvěře v hroty svých turistických maček. | + | |
| {{ :articles:img_4963.jpg?300|Klavído na Veverčáku (foto: Tom Vacek)}} | {{ :articles:img_4963.jpg?300|Klavído na Veverčáku (foto: Tom Vacek)}} | ||
| - | Spolu s pěkným počasím nás na chvíli opustí i reggae. „Škoda, málem se mi to začalo líbit,“ konstatuje Andu u stolu, ke kterému se konečně v pondělí večer přidává i Robert. Další den má část výpravy vyrazit dolů na ledy, neb k Veverčáku míří věhlasný náš horolezec Pumpa, ještě spolu s nováčkem akce, Lenkou. A opravdu se v ranním slunečném hávu vydává Klavído a Ondra na lyžích a Tom pěškobusem směrem do doliny. Vycházím s nimi před chatu, ale ve znatelně postupující frontální oblačnosti usuzuji, že mám do příchodu sněhové vánice sotva dvě hodiny. Podaří se mi dobýt restdayový okruh Rovienkovou kotlinou, spolu s výšlapem na Zbojnickou kopu (2097 m n. m.). Kolem jedenácté přichází hnus z Polska (ale nic proti Polákům), takže se na mě ze Svišťového hřebene valí chuchvalce sněhu v nepřestávajících poryvech větru. Splním si své tři zdravotní hodinky pobytu na čerstvém vzduchu a mizím do uklidněné chaty dát si buchty na pare. Jak se brzy ukáže, Želva s Andu vyrazili na týž okruh, dvě hodiny po mě, tudíž v tom „nejlepším“. Ovšem v úplně „nejlepším“ zůstal Robo, který zazimováním na půdě raději nic neriskoval. Ledy klukům nezávidím ani v hezkém počasí, a nyní dvojnásob. Pumpa s Lenkou přicházejí na chatu už brzy odpoledne, kluci se vrací až za tmy. Naše původně zamýšlená šestnáctičlenná výprava tímto dosahuje letošního maximálního počtu devíti kusů. | + | Odhodlaně se hned v pondělí ráno vydáváme na Svišťový hřeben. K mému a Tomášovu plánu se přidávají dvojice Želva + Anička a Klavído + Luboš. Při výstupu na hřeben utíkáme prvým zmíněným, načež Ževlička volá „ĎIĎIĎI, lepí se mi sníh na mačky, půjdeme na Svišťák okolo!“ Klavído s Lubošem nás předbíhají a u prvého jištění se rozdělujeme. Kluci nám sice utekli asi o dvě hodiny, ale my věděli, že počasí vydrží a není kam spěchat. Určitě ne do toho rasta-slumu, abychom po zbytek dne vrněli slastí v rytmu reggae. Rozhodli jsme se lezení na Svišťovém hřebeni vychutnat, včetně půlhodinového pobytu na vrcholu (2382,6 m n. m.). Málo sněhu nás bezesporu trochu zbrzdilo, ale ryze upřímně svou šnečí rychlost přikládám spíše několikatýdennímu nelezení, nezřízenému žraní vánočního cukroví a sem tam i nedůvěře v hroty svých turistických maček. |
| + | |||
| + | Spolu s pěkným počasím a výměnou personálu chaty nás na chvíli opouští i reggae. „Škoda, málem se mi to začalo líbit,“ konstatuje Andu u stolu, ke kterému se konečně v pondělí večer přidal i Robert. Další den má část výpravy vyrazit dolů na ledy, neb k Veverčáku míří věhlasný náš horolezec Pumpa, ještě spolu s nováčkem oddílové akce, Lenkou. A opravdu se v ranním slunečném hávu vydává Klavído s Ondrou na lyžích a Tom pěškobusem směrem do doliny. Vycházím s nimi před chatu, ale ve znatelně postupující frontální oblačnosti usuzuji, že mám do příchodu sněhové smršti sotva dvě hodiny. Podaří se mi alespoň dobýt restdayový okruh Rovienkovou kotlinou, spolu s výšlapem na Zbojnickou kopu (2097 m n. m.). Kolem jedenácté přichází hnus z Polska (nic proti Polákům), takže se na mě ze Svišťového hřebene valí chuchvalce sněhu v nepřestávajících poryvech větru. Splním si své tři zdravotní hodinky pobytu na čerstvém vzduchu a mizím do uklidněné chaty dát si buchty na pare. Jak se brzy ukáže, Želva s Andu vyrazili na týž okruh, dvě hodiny po mě, tudíž v tom „nejlepším“. Ovšem v úplně „nejlepším“ zůstal Robo, který zazimováním na půdě raději nic neriskoval. Ledy klukům nezávidím ani v hezkém počasí, a nyní dvojnásobně. Pumpa s Lenkou přicházejí na chatu už brzy odpoledne, kluci se vrací až za tmy. Naše původně zamýšlená šestnáctičlenná výprava tímto dosahuje letošního maximálního počtu devíti kusů. | ||
| - | Na chatě je v úterý i ve středu poměrně klid, což nám dovolí se alespoň na okamžik rozpomenout, proč že jsme vlastně tady, uprostřed hor. Přestože předpověď počasí není valná, a říká něco o silných větrech (pravdou je, měli jsme k večeři segedín), vyrážíme ve středu alespoň na pěší túru. Značně se ochladilo, oproti pondělku asi o dvacet stupňů. Silný vítr na teplotě nepřidává, není proto důvod mrznout někde na štandu. Výšlap do Studeného sedla a následně na vrchol Východné Vysoké (2428,6 m n. m.) nás dozajista zahřeje. Trojčlenné lyžařské družstvo přechází ze Sedla pod Kupolou samotnou Kupolu a dohání nás s lyžemi na zádech na vrcholu Východné Vysoké. Konečně máme společný vrchol, společnou fotku a počasí se také umoudřilo. Pod mrakem se nám otevírají výhledy na Rysy, toho času se přes ně přelévá nízká oblačnost, a na nejbližší Gerlach. Lyžaři sjíždějí ze sedla do Květnice a my s Tomem si užíváme nekonečného skalnato-travnato-ledovo-sněhového sestupu na Polský hrebeň (2200 m n. m.). Zde se opět scházíme s trojicí Pumpa, Lenka, Klavído a společně prostupujeme hlubokým sněhem do Prielomu (2288 m n. m.) a odtud každý po svém – někdo na lyžích, někdo po prdeli – sjíždíme do Divé kotliny. S ohledem na dobrý čas se s Tomem rozhodujeme pro cvičné vykopání záhrabu. Letošní sněhové podmínky tomu příliš nenahrávají, leč nějaké vhodné místo nakonec v Divé kotlině nacházíme. Po té, co se Tom asi po metru kopání dohrabe do trávy a po dvou metrech do šutru, vymýšlíme novou strategii kopání podél kamene. Je to několikametrový bouldřík, asi do metru u úpatí zavátý sněhem, a tak se nabízí využít jeho umístění k architektonickému skvostu v rámci celé Velké Studené doliny. Zanedlouho se u nás objeví Klavído, který sjíždí na chatu a o hodinku později i Lenka s Pumpou, akorát, když si jdeme do záhrabu dát čaj a čokoládu. Konstatuji, že tu útulněji, než v znovu zavedeném rastafariánském doupěti a díky neslyšnosti reggae tu je i klid, pro který jsme se přijeli. | + | {{ :articles:img_20200219_115231.jpg?400|Momentka na Východné Vysoké (foto: Tom Vacek)}} |
| + | Na chatě je v úterý i ve středu poměrně klid, což nám dovolí se alespoň na okamžik rozpomenout, proč že jsme vlastně tady. Přestože předpověď počasí není valná a říká něco o silných větrech (pravdou je, měli jsme k večeři segedín), vyrážíme ve středu alespoň na pěší túru. Značně se ochladilo, oproti pondělku asi o dvacet stupňů. Silný vítr na teplotě nepřidává, není proto důvod mrznout někde na štandu. Výšlap do Studeného sedla a následně na vrchol Východné Vysoké (2428,6 m n. m.) nás dozajista zahřeje. Trojčlenné lyžařské družstvo přechází ze Sedla pod Kupolou samotnou Kupolu a dohání nás s lyžemi na zádech na vrcholu Východné Vysoké. Konečně máme společný vrchol, společnou fotku a počasí se také vylepšilo. Pod mrakem se nám otevírají výhledy na Rysy, toho času se přes ně přelévá nízká oblačnost, a na nejbližší Gerlach. Lyžaři sjíždějí ze sedla do Květnice a my s Tomem si užíváme nekonečného skalnato-travnato-ledovo-sněhového sestupu na Polský hrebeň (2200 m n. m.). Zde se opět scházíme s trojicí Pumpa, Lenka, Klavído a společně prostupujeme hlubokým sněhem do Prielomu (2288 m n. m.) a odtud každý po svém – někdo na lyžích, někdo po prdeli – sjíždíme do Divé kotliny. S ohledem na dobrý čas se s Tomem rozhodujeme pro cvičné vykopání záhrabu. Letošní sněhové podmínky tomu příliš nenahrávají, leč nějaké vhodné místo nakonec v Divé kotlině nacházíme. Po té, co se Tom asi po metru kopání dohrabe do trávy a po dvou metrech do šutru, vymýšlíme novou strategii kopání podél kamene. Je to několikametrový bouldřík, asi do metru u úpatí zavátý sněhem, a tak se nabízí využít jeho umístění k architektonickému skvostu v rámci celé Velké Studené doliny. Zanedlouho se u nás objeví Klavído, který sjíždí na chatu a o hodinku později i Lenka s Pumpou, akorát, když si jdeme do záhrabu dát čaj a čokoládu. Konstatuji, že tu útulněji, než v znovu zavedeném rastafariánském doupěti a díky neslyšnosti reggae tu je i klid, pro který jsme se přijeli. | ||
| - | {{ :articles:img_20200219_115231.jpg?300|Momentka na Východné Vysoké (foto: Tom Vacek)}} | ||
| Posádka chaty sice už nepouští reggae, ale i tak se přes hlasitou hudbu neslyšíme. Po jemném posilnění jdu již bez zábran tlumit repráky řka, že tohle nemám zapotřebí a že na to už jsem dost stará... Večer sdílíme dojmy s Robertem, Andu a Želvou, kteří úspěšně prostoupili jižním žlabem Velkého Javorového štítu, nicméně nedosáhli vrcholu a s důvodu časových i fyzických se vydali na ústup. Jen chudák Ondra celý den dopřával klidu bolavému koleni. | Posádka chaty sice už nepouští reggae, ale i tak se přes hlasitou hudbu neslyšíme. Po jemném posilnění jdu již bez zábran tlumit repráky řka, že tohle nemám zapotřebí a že na to už jsem dost stará... Večer sdílíme dojmy s Robertem, Andu a Želvou, kteří úspěšně prostoupili jižním žlabem Velkého Javorového štítu, nicméně nedosáhli vrcholu a s důvodu časových i fyzických se vydali na ústup. Jen chudák Ondra celý den dopřával klidu bolavému koleni. | ||
