Saské Švýcarsko by Petr Resch

Nějak nám to tu na webu nežije, tak se pokusím o malé vzkříšení. Symbolicky je to i tak trochu moje vzkříšení z totální demotivace lézt poté, co jsem přelezl svůj životní projekt, který neúspěšně pokoušel i sám velký Adam Ondra.

Tak tedy Sasko. První prazážitky mám někdy z první poloviny osmdesátých let (no samozřejmě dvacátého století, starší fakt nejsem). Tehdy tam jezdil rakovnický oddíl a vzpomínám si (krom jiných kravin) na obrovský boj rakovnických lezců na Lokomotivu v Rathenu. Jó, to byly časy, autobus přijel někam na louku, němčinou nejlépe vybavený jedinec se šel zeptat na statek, zda si tam můžeme postavit tábor, starší vyvalili zpoza obrovské hromady batohů v zadní polovině autobusu sudy píva a týden se tam bydlelo. Pravda, pamatuju si i na kemp. Nicméně ten kontrast s dobou, kdy tam v létě do celé oblasti zakázali přístup asi proto, aby tam horolezec škrtnutím karabinu o karabinu nezapálil les, je brutální (1). Tady se objevují odpadky, raději tu zakážeme tábořit, tady je hodně loupeží, zakážeme tam chodit, tady je hodně dopravních nehod, co kdybychom tam zakázali jezdit… Seďte doma na prdeli, nic a nikde se nikomu nestane!

Lezení ale zůstalo v Sasku stejné. Za mágování by vás zastřelili, ledaskde můžete přespat (za definovaných podmínek) i v nejpřísněji chráněných oblastech NP v bivaku pod skálou, kruhy jsou rozumně daleko, cesty mají prostor. Boulderové pidicesty se samozřejmě najdou a stěny se zahušťují, ale pořád je tu spousta místa pro bloudění stěnou. Mimochodem víte, že je tu několik desítek cest za 12b či 12c, tedy francouzských 8c+ a 9a (bez magnézia!!!)? Dvanáctek bude celkově určitě přes sto. To jsou absolutní světový petelice, kam se na to hrabou naši pískaři! Jo a vůbec nejvtipnější mi připadá cesta „Planeta cvičených“ za 6/XIIa, tedy šestkový přeskok a pak lezení za 12a. Asi chvíli vydrží nezopakována.

Zpátky na zem, ze které se tyčí ti velikáni i běžní dvacetimetroví „drobečci“. V jedné zapadlé rokli v Rathenu jsme narazili na štíhlou osmimetrovou věžku, nejlehčí způsob, jak se na ní dostat byla zhruba trojka. V průvodci nic, nahoře nic - tohle zkrátka v Sasku není věž, ale nějaký balvan. Na to téma je možná dobré připomenout, že v Sasku se leze jen na věže, masivy jsou zapovězeny (výjimky spočítatelné na prstech jedné ruky). Jak říká ochrana přírody, věže lezcům, masivy přírodě. Věží je tu zhruba jedenáct set a jednou z velkých výzev je výstup na všechny (2). Definice věže je občas spojena s pitoresknostmi, co je věž a co už není. Jak velké musí být oddělení od masivu, jak veliká police odděluje věž od stěny pod ní ležící apod. Ale nějak jim to tam funguje a pravidla se respektují. Kromě výše zmíněného zákazu mága třeba i to, že „ufony“ se smí používat jen ty textilní, ty potažené lepičkou nikoli. Tak bacha na to. Na druhou stranu se tam dá smyčkovat parádně, vražd je pomálu a to i v případech, že je první kruh ve třiceti metrech. V takovém případě si můžete být téměř jistí, že tam nasypete spoustu dobrých smyček. Já osobně si ale nejvíce zamiloval fakt, že na rozdíl od takového Ádru jsou tam chyty. Najdete i čtyřkové stěny v kolmém po madlech. Zákonitě s výkonností rostou i možnosti si vylézt pěknou stěnu a na pěknou věž. No a pak samozřejmě ta jedinečná kvalita pískovce! Krom tisíců nádherných cest je v celé oblasti devadesát dva tzv. „Meisterwegů“. Jsou to velké klasické linky, na kterých se psala historie. Vesměs stupně VIII a IX, občas s vykřičníkem. Určitě velké výzvy.

Do Saska (ostatně jako všude) vám pomůže, když vás vezme někdo, kdo to tam zná, minimálně vám alespoň poradí. Mně se takhle povedlo, že po zhruba dvaceti letech jsem svou druhou návštěvu Saska absolvoval s Robertem Polívkou, častým spolulezcem velkého pískaře Jardy Maršíka. Že prý půjdeme do „malého čandu“, kde je to klidné a zapadlé. A hodně velkých málo lezených linek. Robert mi věří, takže mimo jiné vyklepu nějaké IXa s vykřičníkem, kterému za třicet let existence děláme sedmý přelez. A pak v „Affensteinech“ stanu pod šedesátimetrovou zdí s jasnou linií jedenácti kruhů. Nějaké narovnání „Wand der Abendröte“ na Nonnengärtnera. Absolutně netušíme, co to je, ale pro mě láska na první pohled. Do toho musím. Pod druhým nebo třetím kruhem však pořád padám a nějak se nedokážu odhodlat k dalšímu kroku. Po cestě jdou nějací lezci a německy: „hele, když to dáš, bude to druhý nebo třetí přelez, je to nějaký ultradirekt za Xb“. No tak jó, zatemnit mozek a pelášit nahoru. Vybojoval jsem to! Až po letech zjišťuji, že to bylo „Vertreibung der letzten Idealisten“ za Xc AF (RP to v průvodci nemá).

A zase skoro dvacet let pauza a do Saska mě bere Honza Bloudek. Vybaven seznamem dvouhvězdičkových osmiček vodí mě od věže k věži ve Schmilce a na Schrammsteinech. Všechno vyvádím a pomalu si zvykám. A rychle se opět zamiluji do krásných věží. Střídám spolulezce, často naše kluky, kteří to tam taky milují. Otrkávám se. Přesto jsem schopen zapytlit třeba pětku položenou hranou s perspektivou přistání v metr širokém komíně. Tak to prostě na píscích chodí.

Z jednotlivých oblastí jsme začali příhraniční oblasti Schmilka. Je to blízko dojezdově, bezproblémové parkování a charakter jsou často absolutně betonové zdi s lištami a dírkami. Najdete i padesát metrů homogenního lezení po voštinách a dírkách bez přerušení. Nechoďte sem v létě, velmi často jsou stěny orientované na jih a ve vyšších patrech bez zastínění stromy.

Hned vedle Schmilky je hřeben Schrammsteinů, který už občas přechází ze stěn do oblých hran, nicméně věže jsou obrovské a takový Falkenstein!!! Devadesát metrů lezení na volně stojící špalek s obvodem určitě půl kilometru. Horší je to tu s parkováním, jediné neplacené na silnici západně od „Falku“ je často plné (přivstaňte si) a na přilehlé silnici vám rád poctivý DéDéRóňák (3) zanechá pokutový lísteček za stěračem.

Dále od řeky Labe se ukrývají klidné oblasti „Tschandů“ (malý a velký) a Affensteine. Obrovské věže, totální klid, delší přístup. Pro mě osobně asi nejperspektivnější část, ale na některé věže nebude jednoduché se dostat jakoukoli cestou.

Lezli jsme i v oblasti Brand, kde je více technických a mírně položených stěn (aj ty dvanáctky!). Ale moc jsme toho nestihli a hlavně jsme tu byli uprostřed letního parna a to opravdu není ono.

Nelze opomenout Rathen s nejměkčím pískovcem, ale zároveň pro lezce nižší výkonnosti s řadou lehčích dobře jistitelných cest na pěkné nižší věže. Najdou si ovšem i solidní velikáni. Přístup buď přes přívoz nebo z parkoviště nad stěnami. Jsou tu jak věže, kde se budete připadat jako na turistickém okruhu adršpašskými skalami, tak zapadlejší kouty (např. Hirschgrund).

Wildensteiner Gebiet je ve své centrální části trochu rušnější, na druhou stranu si můžete mezi lezením odskočit na pivko nebo vynikající soljanku (něco mezi buřtgulášem a borščem). Věže obvykle nejsou příliš vysoké, poměrně často narazíte ve stěnách na neuvěřitelné železité desky.

Podobně rušné bývají i některé části „Gebiet der Steine“. Včetně těch občerstvovacích stanic. Jedná se malé stolové hory obklopené věžemi. Na vrcholcích vás nemohou neokouzlit nelepší výhledy Českosaského Švýcarska. Pískovec je opět výjimečně tvrdý. Na řadu věží vedou lehčí cesty stěnami s chyty. Hodně věží je vystrčených a slunce umožňuje lezení i v zimě. Třeba v části Pfaffenstein se dá dle místních lézt i za mrazů před deset pod nulou. Najdete tu i symbol Saského Švýcarska, věž Barbarine, na kterou se už od roku 1975 bohužel nesmí lézt a aby nespadla, zažila řadu sanačních prací.

Pouť ukončíme asi pro tuzemce nejznámější a nejbližší oblastí Bielatal. Věže jsou povrchem tak trochu německým zrcadlem Ostrova. Často tedy kolmé a položené stěny s oblými chyty a železitými krajkami. Na rozdíl od našich sester jsou tu ale věže občas s velmi pitoreskními tvary, úzké jehly, sloupečky větší i menší. Mraky chytů a lehčích cest. Samozřejmostí je absolutně betonový povrch, jen výjimečně se některé převislé věci po dírkách sypou. Díky své přírodní atraktivitě je zejména kolem Herkulových sloupů velký turistický ruch (takový německý Prachov). Mimo turistická centra si blíže k našim hranicím najdete i velmi klidná místa se zapadlými věžemi. Dají se najít i věže ve stínu lesa, kde se dá dobře lézt i v létě. Parkovat absolutně není nutné přímo v údolí za euráče (navíc často plné). Pokud chcete v Sasku začít, je Bielatal určitě ta nejlepší volba. Místní komunita se navíc rozhodla to tu více zpřístupnit bojácnějším lezců, a tak se v pěkných hůře jištěných cestách přidávají kruhy třeba i ve čtyřkách (bez souhlasu autora, mají na to speciální komisi). V dalších oblastech nekonečného Saského Švýcarska jsme (zatím) nebyli a rozhodně se tam moc těším. Shrnuto podtrženo skoro samá pozitiva. Mezi slabší stránky patří „růhetágy“ (převážně pondělí), v nichž si ani uprostřed sezóny téměř nedáte v hospodě pivo a všudypřítomné placené, někdy až nesmyslně drahé, parkování (Bad Schandau 8€/den, Königstein 13€/den). Za horší (občas tragické) lze považovat i zpracování průvodců, asi ne každý se zorientuje hned ve zkratkovitých popisech v němčině, ale i nákresy (kterých je pomálu) jsou občas nepochopitelné a celkové mapky nelogicky umístěné náhodně uprostřed textu k oblasti. Pět z celkových sedmi průvodců je v oddílové knihovně, zbytek bych rád dokoupil až na ně narazím.

Rodina vám poděkuje za návštěvu pevnosti Königstein (zábava skoro na celý den za dobré peníze), jízdu kolesovým parníkem nebo procházku po mostu Bastei v Rathenu (hezké s přívozem z levého břehu Labe). Po letním lezení v oblasti Brand je příjemné koupání v městském koupališti v Hohensteinu (zde i hrad) po zimním lezení termály v Bad Schandau. Kdykoli se dá vlézt do Labe, ale proud docela valí. Ze zatím lezených věcí (zhruba stovka věží, nějakých 150 cest, na prvním nebo sólo, lehké věci za Štěpánem) mi v hlavě utkvěly níže psané cesty. Hvězdičky uvádím dle průvodce, klasifikace RP občas nemá smysl, protože je nutné štandovat. Nejčastějšími spolulezci byl Honza Bloudek a naši Jindra a Štěpán. Nejtěžší věci jsem lezl sám, buď byl nad cestou slaňák nebo bylo logické se vrátit k poslednímu kruhu. Vymakaný máme i způsob vylezení nahoru jednou cestou, hodit lano do lehčí, slanit přes tu těžkou a vybrat z ní věci a ten druhý slaní normálně tam, kam se má.

Alter Weg (AW) II 2x* (Schusterturm, Bielatal) kolik si vylezete dvacetimetrových dvojek bez šprajcování ve spárách či komínech, s dobrým jištěním, k tomu na významnou věž?

AW III * (Böser Turm, Schmilka) chytovatá hrana na pěknou exponovanou věž, klíčem hůře jistitelný převísek

AW III 2x* (II. Lehnsteigturm, Schmilka) výborně jistitelná chytovatá stěna a spára; málokdy tu budete sami

AW IV 2x* (Kleine Herkulessäule, Bielatal) cesta všech superlativů: krásná věž, skvělá skála, solidní jištění; jeďte sem ale ve všední den nebo v zimě, lidmi se to tu jen hemží

SW-Weg IV * (Praxedis, Bielatal) 25 metrů mírně převislé stěny se spárou, madla, spousta smyček. Krásná věž. V téhle části Bielatalu si užijete klídek a malé snadno dostupné věže, rozhodně TOP pro výkonnost berounských lezců, pěšky 2 km z Ostrova

W-Kante V * (Johanniskegel, Bielatal) (přímá hrana se stěnovými převislými pasážemi, horší možnosti jištění. Kdykoli se dá utéct do dvouhvězdičkové trojky vpravo, která určitě taky stojí za přelezení; výjimečná, tenká věž)

S-Kante V 2x* (Grosse Hunskirche, Gebiet der Steine) velká lehká věc s logickou možností mezištandu na polici. Celkem kolem padesáti metrů. Dobře jistitelné smyčkami a hodinami; za rušných dní tu asi nebudete sami a možná i vystojíte frontu na lezoucí rodinou

AW V * (Schraubenkopf, Bielatal) (dal bych klidně dvě hvězdy, dole nádherný choďák, na „hlavu“ je zapotřebí mít hlavu a umět se zajistit smyčkami)

AW V 2x* (Chinesischer Turm, Bielatal) jižní stěna ideální do zimního období, krásné lezení po madlech v kolmém až mírně převislém, dobré smyčky, krásná věž

AW VI 2x* ! (Grosse Herkulessäule, Bielatal) velká klasika na krásnou věž, absolutně nejištěný odlez z police-nejtěžší místo, nahoře jde vpravo dobrá smyčka

Talriss VI 2x* (Papst, Gebiet der Steine) překvapivě silová cesta po chytech v krásné skále, do klíčového místa v druhém převisu Kinderkopf nebo velkého ufona; věž je celkově ideální pro lehčí lezení, bohatě tu vydržíte celý den, ne-li víkend; údolní stěna orientována na jih; kousek do hospody

SO Weg VIIa + Emporkante V 2x* (Hirschgrundnadel, Rathen) logická kombinace dvou dvouhvězdičkových cest, sedma mírně převislou stěnou na polici, na kterou se dá natraverzovat z pěší cesty, pětka po exponované hraně s obrovskými chyty a skvělými možnostmi jištění – pětku lze lézt i samostatně, celkově krásná věž

S-Wand VIIa * (Winklerturm, Schmilka) dobře jistitelná 40 metrů vysoká věc s velmi proměnlivým charakterem lezení na krásnou věž

Finneweg VIIa 2x* (Grosser Gratturm, Schmilka) absolutní nádhera padesátimetrovým koutem, nutné umět dobře smyčkovat, 2K)

Plattenwand VIIb 2x* (Zyklopenmauer, Wildensteiny) neuvěřitelné lezení po železitých deskách dole v mírně převislé stěně, nejtěžší je nástup, v této stěně vede více podobných skvostů

Aehliweg VIIb 2x* (Kleiner Halben, Brand) nástup se stavěním VIIa, dole plotna se zajímavými dírami, nad kruhem skvělá stěna po železitých deskách, celkem asi 40 metrů, horší místo je jen kousíček širočinky pod kruhem

Fliegender Hammer VIIb * (Klimmerstein, Schmilka) sice jen asi dvacet metrů výšky, ale pěkné technické lezení s parádním jištěním, v jižní stěně této věže vede řada dalších podobně hezkých lezitelných cest včetně pětek s kruhy

Wildweg VIIb 2x* (Grosser Grenzturm, Bielatal) asi 40-metrová zeď po převislých kyzech se skvělými možnostmi smyčkování, kruh je vysoko, ale přesně tam, kde má být, na tenhle stupeň fakt to nej!

SW-Kante VIIb 2x* (Dürrebielewand, Bielatal) tahle část Bielatalu, „Dürrebiele“, dost překvapila výškou stěn a krásou cest, speciálně tento kousek má 50 metrů poctivého převážně stěnového lezení s trochu hledání nad druhým kruhem

Lorenztürmenweg VIIb * (Turm am Ver. Horn, Schmilka) Vysoká cesta dvou charakterů, dole parádní chytovatá stěna, vršek lehká spára, celkem přes 50 metrů

Schönwetterwand VIIc * (Falkenstein, Schrammsteiny) skvělá vysokánská stěna, nějakých 90 metrů lezení, pro mě je vadou na kráse pětimetrová nejistitelná širočina

Gondakante VIIIa 2x* (Rauschenstein, Schmilka) nej, nej, nej, 70 metrů, 3K, zeď jako prase a vypečený závěrečný nález do žlábku

Südwestwand VIIIa (8b RP) 2x* (Lolaturm, Schmilka) parádní mírně převislá stěna po skvělých chytech, opatrně pod prvním K, vpravo uzel, asi nejdostupnější z Meisterwegů

Südwand VIIIb * ! (Hallenstein, Bielatal) se zařazením téhle cesty jsem trochu váhal: je to krásné lezení, skvělá skála, velká stěna, ale pokud nevylezete VIIc sólo, nelezte to, dost možná se zabijete, vykřičník je na místě; fyzicky je to lehčí; Meisterweg

Herbst+Dir Var. VIIIb * (Lolaturm, Schmilka) ukázka toho, jak dokáže být lezení různorodé; skvělá jasná linka nejprve podél chytovaté spáry v převisu za VIIb, pak klíčové místo nad druhým kruhem technickou prstovou trhlinečkou; Meisterweg

Dir. Westkante VIIIb 2x* (Falkenstein, Schrammsteiny) nesmírná linka, první K ve třiceti metrech, ale těch smyček!, pro mě nepříjemný odlez z věžičky do plotny ve výlezu, Meisterweg

Dir. Südwand VIIIb * (Falkenstein, Schrammsteiny) absolutní petelice, zeď jak hovado – nějakých 70 metrů a pak lehce další dvacet, akorát odlez od čtvrtého kruhu za obláče s perspektivou průletu si asi nevyvede každý, mnohem vážnější než třeba Dir. Westkante, Meisterweg

Talseite VIIIb 2x* (Teufelsturm, Schmilka) linie!!!, krásná věž, první K hodně vysoko, nejtěžší lezení v mírně převislé stěně s dobrým jištěním, Meisterweg

Westwand VIIIb 2x* (Meurerturm, Schrammsteiny) velká linka, 2K na 70 metrů, mezi kruhy nekonečné vytrvalostní lezení po voštinách, Meisterweg

Privatweg VIIIb (8c RP) 2x* (Grosse Hunskirche, Gebiet der Steine) krásná stěna s velkýma dírami a s dobrým jištěním; v dobách, kdy vedla stěnou osamocena, musela to být velká linka, snad proto Meisterweg

Dir. Sockelwand VIIIb (8c RP) 2x* (Bussardwand, Schmilka) 50 metrů souvislé kolmice po voštinách a pak technický koutek, 6K a nějaké smyčky, absolutní bombice a maximální zážitek z OS, neboť dole ve stěně bloudíte v desetimetrových odlezech

Großer Überhang VIIIc (9a RP) * (Hauptwiesenstein, Bielatal) ke dvěma hvězdičkám tomu chybí snad jen délka – má to jen 20 metrů, poté dalších 20 metrů klasikou za VIIb; absolutní bomba lezení v převislé desce s boulderem dole a pak vytrvalost; má to vykřičník kvůli tomu, že první kruh je v deseti a po cestě visí nějaké stabilní šňůrky vhodné pro odložení nadbytečných karabin, vpravo od toho je charakterem podobná desítka-proto jí tu neuvádím, kterou jsem netrefil na OS, RP už v pohodě

Optimale Linie VIIIc (9a RP) 2x* (Herkuleswand, Bielatal) dole trochu horší skála, ale pak parádní stěna s oblými chyty a delikátním boulderem za jednoprdu, kruhy tak akorát, aby se člověk nebál, ale zároveň tak, aby ukázal, že na to má

NW-Kante VIIIc (9a RP) 1x* (Grosse Hunskirche, Gebiet der Steine) Samé superlativy; jedinečná linie, 50 metrů, dobré jištění, velké chyty; Meisterweg

Graue Schatten VIIIc (9b RP) * (Wildensteinwand, Wildensteiny) silové lezení po dírkách v převisu, skvěle vypadají i cesty nalevo, skoro až sportovně jištěné

Allerletzte Chanze IXc (10a RP) * (Lolaturm, Schmilka) modernější skoro sportovka ve skvělé mírně převislé stěně, klíčem opravdu malé chyty u druhého kruhu, pak už spíše vytrvalost a nepokazit, 5K na 30 metrů

Dunkelhut Xa (10b RP) (Blasketurm, Wildensteiny) v průvodci to nemá hvězdičku, ale podle mě by si jí cesta zasloužila, dírky jako ve Frankenjuře, okolo vedou neskutečné hrůzy až za 12c, velmi dobře čitelné na OS

Star Wars Xb (10c RP) * (Nebelturm, Schmilka) cesta je výjimečná profilem, ve kterém vede, tedy obrovským převisem po dobrých chytech s delšími přehmaty, vršek v kolmém je hnusnou skálou, můj zatím nejtěžší OS v Sasku

Vertreibung der letzten Idealisten Xc 2x* (Nonnengärtner, Affensteine) mírně převislá šedesátimetrová zeď s jedenácti kruhy, sotva si lze představit něco lepšího

Poznámky:

(1)v létě 2022 byl zcela zakázán přístup do lesa (tedy i lezení) z důvodu sucha v lese

(2) dal to i jeden Čech, vybavuju si obličej, ale nemůžu si vzpomenout na jméno

(3) pro ty později narozené: DDR = Deutsche demokratische Republik = Německá demokratická republika

Miloslav Šramota 2023/01/13 17:05

 
Nahoru
articles/sasko.txt · Poslední úprava: 2023/01/13 17:32 autor: Miloslav Šramota
 
 
CC Attribution-Noncommercial-Share Alike 4.0 International
chimeric.de = chi`s home Valid CSS Driven by DokuWiki do yourself a favour and use a real browser - get firefox!! Recent changes RSS feed Valid XHTML 1.0