Čtyři z tanku a pes

Posádka našeho „Rudého“ vyrazila počátkem července 2013 dobývat cíle v Itálii a Rakousku. Velitelem vozu byl sám sebou jmenován Petr, soudruhy mu byli tichý specialista na lívanečky Vašek Lepič, spárař Jindra a hlavním dobyvatelem s největšími ambicemi malý, leč o to hlučnější, Péťa. Doprovázeni jsme samozřejmě byli věrným druhem Šarikem. Jen ta Marusja chyběla.

Hlavním posláním výpravy bylo dobití několika bašt zatuchlého kapitalismu, což se vzhledem k neochotě posádky ztéci cíle s horečkou a zvracením podařilo jen částečně. Otestování síly nepřítele bylo provedeno v italské oblasti Arco na skalách Gola a poté i v okolí samého sídla, městečka Arco. Posíleni touto zkušeností (vyzkoušení techniky dobývání velkých stěn a jedno 6a OS v podání Péti) mohli jsme druhý den vyrazit za vyššími cíli. Čekala nás 450 metrů dlouhá cesta Rita na stěnu Parette Zebrata (Arco, Itálie), klasifikace 5c (zhruba 6 UIAA). Při nasedání do vozu si velitel, který chtěl svým činem ukázat sílu ducha, zabouchl do pátých dveří vozu prsteníček. Pravda, zařval a jal se placatý a rozmlácený prst máčet ve studeném potoce, který nabíral naší milovanou barvu rudou, ale vydržel. Půl tejpky vytvořilo z prstu necitlivý kolík a stěna volala. Prvních šest délek šel úplně v čele Péťa. Bravurně hledal cestu neznámým terénem, kdy na čtyřicetimetrových délkách byly tři až čtyři borháky. Ničím jiným se nejistilo. Na zbylých deset délek se do čela propracovala dvojice Jindra s Vaškem, kteří víceméně střídali. Velitel Petr si celou cestu užíval na druhém konci lana, aby Péťa mohl vychutnat úplného vítězství nad nástrahami Rity. Pro něj byl klíčovým místem komín někde kolem desáté délky, kde jsem myslel, že se roztrhne. Ale dosáhl. I v klíčových délkách bylo jištění převážně po pěti až deseti metrech. Pětihodinová bitva však skončila jasným vítězstvím a to i přes fakt, že kapitalista na nás nasadil žhavé slunce, které neúprosně spalovalo naše těla.

Následoval přesun „Rudým“ do další imperialisty ovládané země, Rakouska. Zde, v potu tváře, hodlali jsme dobíti nejeden cíl v Zillertalských Alpách. Své ležení jsme rozbili v Mayrhofenu, odkud jsme podnikali výpady do týlu nepřítele. Z lokalit lanolezeckých je jednoznačně nejlepší oblast „Ewige Jagdgründe“. Zde, na břehu ledové říčky, ční do nebetyčných výšin několik žulových věží s cestami od pětek až do desítek. Začali jsme 6a+, Péťa vydřený OS oblým sokolíkem, Vašek AF, Jindra se prošel za „žáby“. Pokračovalo se položeným 6c. Péťa padá v OS pokusu a poté dolézá na vrchol, na nějž se ostatní členové výpravy nedostali. Následuje pauza na hranovém 6b+, Vašek druhým pokusem RP, Péťa suchý OS. Shodujeme se na klasifikaci 6b. Péťa potom přidává i PP přelez onoho 6c (7+/8- UIAA) a posunuje tak laťku svého lezení. Velitel vozu trpělivě jistí a radí. Prsteníček se netváří, že by se mu chtělo lézt. Taky šutráky okupujeme. V Ginzling Waldu padnou nějaká 6B+ Fb, velitel vozu se blýskne parádním OS 6C+ v sandálech, bez magnézia, s devíti prsty a jedním kolíkem. Šarik se vydává na výlet. Co taky pořád s náma, že. Naštěstí místní děti sabotují v náš prospěch a psa přivádějí. Dost mě to překvapilo, učili jsme se, že v těchto zemích tlučou všichni bídu. Šarik měl tedy asi štěstí, že narazil zrovna na děti nějakého majitele továrny, děti nižších dělnických vrstev by ho jistě snědly.

Někdy v polovině týdne, jal se útočit na imperialistické cíle také velitel vozu. Zbarvuje skálu do ruda pokusoval parádní vytrvalostní 8b+, které druhý den zdoláno bylo. To už ale posádka postupně ztrácela na síle, ztěžovala si na bolesti hlavy a deprimované mužstvo tak muselo opustit bojiště a stáhnout se do základny v Česku. Zdolán tak nebyl jeden z hlavních cílů, nejvyšší vrchol Zillertalských Alp s nadmořskou výškou něco přes tři a půl tisíce metrů. Tak snad příště.

Sumarizace: Petr: 1 x 8b+, 1 + 8a OS Vašek: 6b RP, 1 x 6B+ boulder, v lanovém družstvu OS přelez cesty Rita, 5c, 450 metrů Jindra: 6a+ OS, v lanovém družstvu OS přelez cesty Rita, 5c, 450 metrů Péťa: 6b OS, 6c PP, 2 x 6B+ boulder, vyvedl celou cestu Rita stylem OS, 5c, 16 délek, 450 metrů, velmi nadějně pokusoval boulder za 7B+, ale nemoc řekla NE, tři dny po návratu domů přelezl na Srbsku cestu „Odkaz kapitána Nema“ 7+ Šarik: jednou utekl (možná s tajným posláním paralyzovat zásoby protivníka), jednou hrdinsky ochudil kapitalistu o housku se šunkou Rudý: byl dvakrát pozvracen při ústupu domů a je v něm bordel jak v tanku

DO TANKU V TANK!

Petr Resch