Babí léto na Bořni

Slušné akce nepotřebují nějak moc tlačit a místo na slunci si najdou sami. Tak vzniká pomalu tradice setkání berounských horolezců na konci léta na Bořni a okolí…

Kdo má chuť si zalézt a zároveň si zaskotačit nebo být jednoduše v přírodě, ten nechť na vědomost bere, že nad městem Bílina se vypíná největší znělcové těleso ve střední Evropě, kopec Bořeň, který už mnoho desítek let láká horolezce ke zdolání spár, koutů, ploten a občasných převisů. Charakter skály zcela vybízí ke klasickému horolezectví s jištěním vklíněnci, nicméně dnes je tu řada moderních cest, kde „založíte“ jen zřídka nebo vůbec. Je tu vlastně všechno, na co si lze vzpomenout, vyjma táhlých převisů, přetěžkých prásků a dobrého tření neb skála je místy solidně oklouzaná. Zcela výjimečné jsou pak vícedélkové výstupy v severní a západní stěně. V září se jen nedaleko odtud, na koupališti v Bílině-Kyselce, koná bluegrassový festiválek Babí léto na Kyselce.

Po loňském oťukávání sem letos vyrazila solidní asi dvacetičlenná skupinka Berouňáků. Jednoznačně největší úspěch měly mezi místními obyvateli (a našimi známými pořadateli festivalu) naše děvčata, ale i ostatním se na drsném Severu líbilo. Celé to začalo hraním a zpíváním v pátek v hospodě U Kádi, které zakončeno bylo nočním safari při hledání tábořiště pod „jihem“. V sobotu se pak počet rozrostl a zamířilo se na odjištěné cesty v Jižní stěně Bořně. Těžko říci, zda někdo vynikal lezecky. Každopádně ochotou hlídat malé ratolesti rozhodně vynikal oblíbený, ač ztrátou vlasů na hlavě tělesně postižený, babysitter Arab. V nočních hodinách pak svou lásku k malým dětem rozšířil o vybraného (raději nejmenovaného) severočeského politika.

Promiňte mi teď trochu sentimentu, ale nejhezčí jsou na víkendových akcích dlouhá nedělní rána. Sedíme před chatičkami klidného bílinského autocampingu a holdujeme buchétkám babiček, přátel a našich děvčat. Po dlouhé sobotní noci plné poslechu parádní muziky, tance a některými občany porušované prohibici ideální rozjezd.

A jde se lézt! A jde se na Severní pilíř! Zatímco oblíbená a místy už i olezená „Dvojspára“ (5+) zajištěna jest novými lesknoucími se kruhy, „Stará cesta“ zvaná též „Hřebenovka“ (6-) nabízí hned několik rukou vyjmutelných skob, vedle nichž se však dají založit parádní vklíněnce a smyčky. Abychom se rozdělili, leze jedno lanové družstvo „Starou“, zbylé dvě dávají „Dvojspáru“. Zde nade vše vyniká mistrovství Tomášovo, který jí, s přehledem ostříleného horala, dává až na vrchol. Je to nádherných více než sto metrů, zhruba v třetině se obě cesty setkávají, aby společně prostoupily nejkrásnější exponovanou část, úzký hřebínek, kde je na obě dvě strany padesát metrů volného prostoru. No zkrátka paráda!!! Na vrcholu slunce a na slunci rozjařené tváře, mj. i neunavitelného malého Péti. S ním to bude ještě sranda!

Takže kdybyste příští rok nevěděli, co roupama … (Arab se Vám na ně mrkne!)

Hore Zdar! Petr Resch |