OSTAŠ 2016 Krvavé rány stávají se pomalu strupy, modřiny se probarvují. Ruce se opět z borůvkové modři přebarvují na běžnou barvu kůže, pračky jedou na plné obrátky, vystřízlivěli snad již všichni….
Ti, kdo nebyli, nepochopí. Hrubý písek, pevné stěny svírající tu koleno, tu prsty, tu uzel smyce. Děti vytvářející pískovcové hrady, vařící borůvkový čaj za 4 Kč i halekající do temné noci. Po kom asi jsou. No hrálo se nejméně do půlnoci, nejdéle tuším do čtyř. Nepočítaně kytar a rytmických vychytávek, kontrabas, violoncello, jedny až dvoje housle, harmonika, sbor sólových zpěváků. Letos žádné stížnosti, naopak hromada chvály od lidí, které jsme nikdy neviděli. Lezení však vévodí jako vždy. Ostaš se svou svébytnou klasifikací, Teplice s nádhernými stěnami, přívětivý Křižák i démonický a masochistický Ádr. V Broumově tuším letos nikdo nebyl.
Ale když to nebude, nic se nestane a zase nějak přežijeme. Za nejhezčí přelezené linky považuji teplické krásky Převislou na Věž přátelství (VIIIa) a Kalamárku (VIIIb). Za nejhodnotnější pak Iljův odkaz (VIIc) na Starostovou. Nic těžkého číselně se letos nelezlo, nejvíc vlastně jedno IXc. Boulderovalo se minimálně, prožíváme přerod na klasiky velkých věcí!!!
Přibylo zase několik nováčků. Jak jednotlivců, tak rodin. Někteří se bohužel učili ode mě, snad to přežijí. Taky tam byl ten Festival. Filmy, hrabárna, slevy, soutěže, muzika, závody… Mějte se parádně, ostašské děti. A v práci a ve škole hlavně pozor na to, co vám leze z pusy. Některé věci se smí fakt jen na Ostaši.
Další fotky najdete ZDE