Ostašské vzpomínky

Stárnu, blbnu. Jak se to pozná? Tak třeba se mi líbí čtyřicátnice. Nebo, začínaj se mi líbit i takový úchylárny, jako ohlemzaný spárokomín bez jištění, kdy je člověk nikoli rád, že si hezky zalezl, ale že přežil a dokonce si ani nic nezlomil. Ale hlavně po osmnácti letech ježdění na Ostaš těžce propadám nostalgii a sentimentu. Jak jinak si vysvětlit, že jsem tam rád s tou bandou, s lidmi, které třeba jen jednou za rok potká, obejme, podá ruku, vlepí jim hubana. Zajímavý, sledovat ty osudy, vývoj, zrání. Raději nechci domyslet, co si o mě myslí ti okolo. Ale to je mi ukradený. Mám tu Ostaš rád, mám rád lidi, který se tam jedou setkávat. A to setkání může mít hned několik podob. Blíže se u některých pozastavím, abyste si nemysleli, že jsem se zbláznil už dočista.

Setkání první – u lezení

No tak jsme horolezci, že. A jezdíme tam do skal. Logicky tento rozměr není možné opominout. Takže, lezlo se. Někteří začínali úplně, někteří znovuzačínali po dlouhé dvacetileté pauze a najdou se i tací, kteří lezou víceméně denně a pouze se přeorientovali na adršpašský charakter. A jak víme, Ostaš je takový instantní malinký Ádr. Jo kdybyste náhodou měli problém s použitím Ufonů, tedy jakože, jestli je to etické, snižuje hodnotu výstupu apod., tak já jsme si to po tápání pro sebe vyřešil. Zásadně je nepoužívám v komínech (proto taky žádnej nevylezu). Lezlo se všude možně, krásným novým objevem byly Supí skály, část to sousedních velikých bratrů a sester z Teplických skal. Tato menší roztroušená a klidná oblast nabídla vše, co naše banda potřebuje. Prostor pro vybláznění dětí i lezení od dvojek po desítky. I na tom lezení je vidět veliký posun některých členů ostašského klanu či „rodiny“ (které ovšem nevládne Al Capone, ale Al Caponiová). Stále více lidí si něco vyvede. Zůstávají však i pevně definované hodnoty v podobě lezců unavených po první cestě i blokujících svým úsilím půl dne jednu cestu.

Setkání druhé – u hrníčku kávy LOL

Byla zima, ač nebyl mráz. Není nic lepšího, než se po chladné noci (zvláště, když celý den není o mnoho lépe) chopit teplého hrníčku s kávou, čajem, či (světe kam to kráčíš!!!) horkou vodou. Ne nadarmo prostě není možné opustit tábor před půl jedenáctou. To zkrátka neumíme. Do té doby kolují zkazky, honí se věci do práce i se přemlouvají děti, aby konečně něco začaly dělat.

Setkání třetí – v nemocnici :-\;-)

No tak letos to byla pohoda. Vlastně jen ten jeden výjezd sanitky kvůli zlomené ruce a pohmožděnému břichu. Já to říkám pořád – nelezte tam (na ty stromy), spadnete! Byly ročníky, kdy nás náchodská nemocnice brala tak nějak jako běžnou součást každodenní rutiny a personál se tázal, kolik nás tam na té Ostaši ještě je, aby případně posílil služby.

Setkání čtvrté – u kultury LOL :-D :-P :-o :-\ :-X m( LOL

A zase ty dlouhé večery a noci. Krom klasické produkce se podařilo začlenit i další obyvatele kempu. A hrálo se a zpívalo a byla soutěž ve stavění domečků a vyprávěly se příběhy až neuvěřitelné. Mimochodem, když jsme u těch vyprávění – určitě se letos stavte na podzimní Kozelce, těším se moc na přednes trojice berounskohořovických horolezců, kteří vylezli v jižní Americe a opravdu krásný kopec dost těžkou cestou.

Setkání páté – logopedické ^_^

V rámci vylepšování celkové kvality života v „rodině“ jsme letos jeden večer věnovali výslovnosti. Někteří z nás mají totiž problémy s písmenkem „R“. No trénovali jsme poctivě a výsledek se dostavil. Došli jsme k závěru, že písmenko „R“, nebo nedej bože „Ř“ zbytečně zatěžuje český jazyk a některé jedince staví do trapné role. No „trapné role“. To je hnus! Do budoucna tedy budeme tato ošklivá písmenka vynechávat. „Tapné ole“, zní mnohem lépe.

Mějte se kásně!

Pet Esch =)

Více fotek najdede ZDE

 
Nahoru
zde_ostas_2017.txt · Poslední úprava: 2017/09/27 01:39 autor: Anička Reschová
 
 
CC Attribution-Noncommercial-Share Alike 3.0 Unported
chimeric.de = chi`s home Valid CSS Driven by DokuWiki do yourself a favour and use a real browser - get firefox!! Recent changes RSS feed Valid XHTML 1.0